bdsm slaveKlečím na kolenech a jsem opřená o lokty. Ruce mám nataženy jen kousek před sebou, tak, jak mi to Pán dovolil. Přechází teď kolem mě a já téměř zbožně naslouchám tichému našlapování jeho nohou. Obličej mám přitisknutý ke koberci a jsem ráda, že tady můžu vůbec být.

Pán mi zničehonic napsal, ať se obleču a dojedu k němu. Když jsem přicházela po chodníku k jeho domu, tak zpoza rohu vyjela dodávka. Nevšímala jsem si jí, až když zastavila u mě, někdo ke mně přiskočil a hodil mi černý pytel na hlavu. Byla tma, takže to nebudilo žádnou pozornost a já ani nestačila vykřiknout, protože mi někdo zezadu zacpal ústa. Naložili mě do auta. Tam, kde mě hodili, bylo ticho. Strhali ze mě oblečení, spoutali ruce za zády a dostala jsem obojek na krk.

Mluvím v množném čísle, myslela jsem si totiž, že jich je více, zjistila jsem ale, že to byl jediný člověk. Auto se rozjelo a já se snažila vzadu udržet rovnováhu. Cesta netrvala nijak dlouho a zanedlouho dodávka zastavila. Někdo mě vytáhl ven a já dopadla na trávu mírně osvícené ulice. Zabouchly se dveře a uslyšela jsem cvaknutí vodítka o můj obojek. Pán! Škubl vodítkem a táhl si mě po trávě. Šla jsem po čtyřech, ale dalo mi to zabrat, byla jsem celá mokrá od rosy. Chvilku se mi zdálo, že chodíme v kruzích, asi abych si to více užila. Potom jsem ucítila dlážděnou cestičku, pravděpodobně k nějakému domu. Zavedl mě dovnitř a zavřel dveře. Vmžiku mi sundal pytel z hlavy a mě udeřilo do očí ostré světlo. Když jsem se rozkoukala, zjistila jsem, že jsme pravděpodobně v nějaké chatě – stropy byly nízké, vše bylo obloženo dřevem.
„Neumíš pozdravit?“ křikl na mě Pán. Honem jsem si klekla, sklonila hlavu a on mi dal nohu na rameno. „Hmm, tak jsi to přece jen nezapomněla… Akorát jsi strašně špinavá, to bychom s tím měli něco udělat,“ usmíval se. „Takovou špinavou děvku bych si do postele nepustil…“ dodal a ukázal na dveře. Šla jsem k nim. Byla to koupelna, taková trochu malá, ale nechyběly tam pouta, která visela ze stropu.
„Ruce nad hlavu, hned!“ Okamžitě jsem poslechla a Pán mi je přicvakl. Pak vzal hadici od sprchy, zul si boty a vstoupil do části, kde se dalo sprchovat. Chvilku se díval, jak tam stojím nahá, s obojkem kolem krku, ze kterého viselo vodítko. Pak bez varování pustil ledovou vodu. Zakřičela jsem, zapraskala pouty, otřásla se, a tak pustil ještě silnější proud.
„Tak, ještě za ouškama…“ řekl a namířil mi přímo do obličeje. Plakala jsem, ale nebylo to skrze vodu vidět. Myslela jsem, že se už už zblázním z toho ledu, ale pak Pán pustil vlažnou. Protože jsem měla skloněnou hlavu, jak mě naučil, asi usoudil, že se chovám dobře, protože voda byla teplejší. Přestala jsem se třást a jen zhluboka dýchala. Když skončil se sprchou, odepnul mi ruce, hodil po mně huňatý ručník a odcházel ven.
„Za pět minut ať jsi v obýváku!“ stačil ještě křiknout přes rameno a já se honem zabalila do ručníku. Když jsem se uklidnila, rychle jsem se osušila a pak šla potichu zpět do předsíně. Tam byly pootevřené dveře a slyšela jsem něco jako bouchání dřeva. Když jsem vstoupila pomalu dovnitř, viděla jsem Pána v džínách a bez košile, jak přikládá do krbu. Klekla jsem si ke dveřím, kdyby mě potřeboval. Luskl a ukázal doprostřed místnosti. Připlazila jsem se tam a dala čelo k zemi.

Když si vzpomenu, jak mě ještě před chvílí kropil… Otřesu se a najednou je ticho. Téměř až vidím, jak napřahuje ruku s důtkami, které se mu v ní blyštily. Jsou to ty jeho oblíbené, se sklíčky na koncích. Použil je už mnohokrát, ale nikdy ne moc, abych prý pak ještě byla použitelná a nedělala mu ostudu před kamarády. Vzhledem k tichu si myslím, že viděl, jak jsem se otřásla. Zatnu zuby a vzápětí ucítím štiplavou spršku z důtek. Zaříznou se mi rychle do kůže a pak se odtrhnou. Pán naštěstí ví, jak moc mě může praštit, jinak bych měla po pár ranách rozervaná záda. Teď to ale štípne mnohem víc a cítím malý potůček krve, jak mi stéká dolů na bok.
„Neslyšelas?! Na něco jsem se ptal!“ švihne mě ještě jednou a já se snažím rozpomenout, ale nejde mi to – pořád na něj myslím. Pokud se ale nebudu chovat líp, tak mě jen hodí do kouta a nebudu mít možnost ho potěšit.
„P-promiňte, Pane, jsem Vámi tak uchvácena, že-“ ani to nedořeknu a vytáhne mě rukou, ve které drží trochu zkrvavělé důtky, za cop na kolena. Napřáhne se a volnou rukou mi vrazí facku, až se mi otočí obličej na levou stranu.
„A kdo ti to dovolil, hm?“ mluví tiše, zato jeho hlas zní velmi nebezpečně. „Nemám tě tady k tomu, aby ses na mě dívala jak nějaká nadržená nanynka, jsi tu od toho, abys mě poslouchala, rozumíš? To, že tu jsi, je jen moje dobrá vůle!“ zvyšuje hlas a ve mně se všechno kroutí hanbou. Chytí mě pevně za bradu a dívá se mi do očí. „Je to jasné?“ zeptá se ještě a zmáčkne mi bradu, kdybych snad zase náhodou neposlouchala.
„Ano Pane, je to jasné, jsem tu od toho, abych Vás poslouchala, a když mi to dovolíte, tak abych Vám sloužila.“
„To ti dovolovat nebudu, to máš dělat automaticky!“ ukáže na krb, který se ještě nestačil rozhořet. „Uhas to!“ Sedne si do křesla a dívá se, jak hledám kbelík s vodou. Když najdu džbánek, tak na mě zakřičí: „A co budu jako teď pít? Nech to tam, uhas to něčím jiným!“ Trhnu sebou a zoufale se rozhlížím. „No?“ křikne netrpělivě.
„Promiňte, Pane, není tu nic k uhašení, můžu jít prosím do koupelny?“ Pán si tu chvíli vychutnává a mírně si bouchá opačným koncem důtek do rozevřené dlaně.
„Dělej, ale po kolenech!“ Padnu tedy na kolena, i když už mě dost bolí, a jdu co nejrychleji zpět do koupelny. Naberu tam trochu vody do malého kbelíku a plazím se zpět.
„Kdo ti dovolil to nést v ruce?“ řekne chladně Pán. Zarazím se, ale pak si co nejopatrněji strčím kbelík mezi zuby. Ještě že jsem si dala tak málo vody.
„Nenene, hezky ho zase polož a vem to pusou, jako správná čubka,“ přikáže mi opět chladně. Nemám na výběr. Pustím opatrně kbelík na zem a pak se snažím jen pusou nahmatat držadlo. Pán se mi vysmívá, jak mi to nejde a že jsem jak nějaké psisko. Nakonec se mi podaří to uchopit do zubů a plazím se ke krbu. Uhasím oheň a položím kbelík vedle krbu.
„A teď to znovu zapal!“ přikáže mi zničehonic Pán s pokřiveným úsměvem.
„Pane, promiňte, ale nemám žádné suché dřevo,“ řeknu se strachem a žasnu nad svou opovážlivostí. Pán vystřelí z křesla a jde rychle ke mně.
„Ty se mi opovažuješ omlouvat?“ chytí mě za cop a škubne jím, až se skoro zvednu ze země. Rozzuřeně oddechuje a pak mnou mrskne na zem ke krbu. Přimáčkne mě ke koberci a přidrží mi hlavu, kdyby mě snad napadlo mu odmlouvat dál.
„Ty jsi taková neposlušná čubka, co říkáš?“ a nečeká na odpověď, ale zase mě švihne důtkami. Zadržuji slzy, nejen skrze bolest – já se opravdu snažím poslouchat! „Asi ti dám další lekci v poslouchání…“ přemýšlí nahlas Pán a stoupne si, opět mě chytí za cop a táhne mě po zemi do vedlejší místnosti. Ukáže na kozu. Rychle na ni vylezu a čekám, slzy na krajíčku. Pán ke mně nepřijde hned, vychutnává si pohled na mou vlhkou mušličku. I když je mi do pláče, tak mě mé tělo zrazuje. Pán teď stojí u mě s roubíkem, který má na sobě kuličku a s šátkem.
„Neposlušné čubky nemají právo na to, aby slovem ukončily své utrpení… Ani aby viděly svého Pána,“ dodá a přiváže mi přes oči šátek a do pusy mi pomalu vloží roubík. Stisknu jej zuby a už teď mě začíná bolet čelist, Pán mi ale jen utáhne řemínek. Potom mi připoutá ke každé noze kozy zápěstí a kotníky. Více se o mě nestará. Ležím tam, zcela vydána na pospas jeho plánům… Jaké to jsou plány, to zjistím vzápětí – ucítím, jak se mi něco horkého rozprskává po zádech. Mírně se prohnu, jak potlačuji výkřik přes roubík – Pán na mě lije horký vosk a slyším jeho tichý smích. To dělá jen, když má opravdu vztek, pomyslím si smutně a snáším bolest. K horkému pocitu se ještě přidá druhý, příjemnější – masážní hlavicí si hraje s mojí mušličkou, kvůli které kloužu po podložce. Sténám přidušeně přes roubík a vím, že zrovna toto se Pánovi moc líbí, proto si dávám záležet. Přestává na mě kapat vosk a šimrá mě svými zhrublými prsty za krkem. Jsem teď tak rozpolcená, že se z toho asi zblázním, vím ale, že se nesmím udělat – když jsem to udělala minule, tak jsem byla tři dny bez jídla připoutaná v kleci. Ztěžka oddechuju a napínám uši, jak můžu, abych zaslechla Pánovy pohyby, on ale u mě podle všeho jen stojí.
„Líbí se ti to, co?“ zapřede mi do ucha tak znenadání, že sebou trhnu. Nemůžu mu odpovědět, tak se snažím přes roubík zformulovat smysluplnou větu, ale moc to nejde.  Zasměje se a pokračuje. Nevidím, co dělá, ale tak bych si teď před něj chtěla kleknout a udělat mu to! Ale nemám na to právo, udělala jsem dnes dost chyb…
„Budeme tady, dokud se nenaučíš poslouchat, chatička patří mně… Můžeš tady být navěky…“ šeptá mi opět takovým hlasem, že bych zabíjela, jen abych ho mohla znovu slyšet. Zoufale skučím do roubíku a cítím, jak mi strká jazyk do ucha. To už nevydržím a prohnu záda, jak nejvíce můžu. Pán si užívá moji bezmoc, plnými doušky si ji vychutnává. Akorát si všímám, že už na mě nekape vosk. Dokonce vycítím, že už není vedle mě – přesunul se k mému obličeji. Slyším rozepínání zipu u džín a zatřesu se zvědavostí, co bude dál. Chvilku je ticho a pak se mi o tvář otře pánův vlhký pták. Zalapám po dechu a s roubíkem to není nic moc. Otírá se o mě a já mám takovou touhu ho vzít do pusy, že skoro rozkousnu tu otravnou kuličku, co mám v puse a která mi znemožňuje ho aspoň olíznout.
„Chtěla bys ho?“ pronese tiše. Zvuk, který se mi vydere přes roubík, je dost neurčitý, on se přesto zasměje. Ještě jednou si ho o mě otře a já po něm natahuji hlavu, Pán mi ji ale přirazí k podložce. Uslyším zvuk vymáčknutí lubrikačního gelu.
„Nedovolím ti, abys mě uspokojila, udělám se v tobě sám… Za trest!“ řekne, obejde mě, sundá masážní hlavici a zasune ho do mě. Cítím, jak se do mě probíjí, nadržený a tvrdý a jak začne přirážet. Přidržuje si mě přitom za vlasy a druhou rukou za zadek, jako správnou čubičku. Pán spokojeně sténá a bouchá mě přes zadek, střídavě přes obě půlky, až cítím, jak to štípe. Zase si nebudu moct sednout. Nalehne na mě a přestává přirážet. Zatínám svaly uvnitř mušličky a on spokojeně vrní.
„Výborně čubičko, vidíš, jak ti to krásně jde… Opovaž se přestat!“ pochválí mě a já pokračuju v zatínání svalů. Cítím Pánovo vzrušení, to, jak ho má tvrdého, a jeho napnuté tělo. Po chvilce mi přikáže, abych přestala, a zase začne přirážet. Sténám co nejvíce nahlas a vím, že Pána ten přidušený zvuk vzrušuje. Prsty zatínám do nohy kozy a snažím se odolávat jeho náporu, ale je moc divoký. Znenadání nahlas zařve a napumpuje to do mě. Pomalu se přestává pohybovat. Hladí mě po zádech a pak vzadu na krku rozepne roubík.
„Můžeš ho vyplivnout…“ vzdechne a rozváže mi šátek, který mi už dost tlačil do očí. Vyplivnu roubík a trochu zahýbu pusou, protože mám úplně ztuhlou čelist.
„Děkuji Vám, můj Pane,“ řeknu pokud možno hlasitě – dělá mi to trochu problém, protože mám rozpraskané koutky rtů. Vytáhne ho ze mě a já ještě zasténám.
„Moc šikovná, škoda, že to tak nejde hned pokaždé…“ říká si Pán spíše pro sebe. Než směrem ke mně. Otře se a pak si nechá rozepnuté džíny. Odemkne mi pouta a dovolí mi, abych seskočila dolů. Dělá mi problém stát na nohách, proto si mě Pán přehodí přes ramena a nese do poslední místnosti.
„Tady teď budeš chvilku bydlet… Za to, že jsem se tak hezky udělal, tě nepřipoutám, važ si toho…“ řekne a položí mě do klece, kterou zamkne a klíč si vloží do zadní kapsy džín.
„Děkuji Vám Pane a moc si toho vážím,“ řeknu pokorně a dívám se, jak odchází.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | WebHosting | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Hodinový manžel Beroun | Strap-on