spankingVšude kolem je tma a ticho. Cítím jen slabou vůni vanilky, která tu je snad pokaždé. Jsem znehybněná a zadeček mi trčí směrem nahoru. Už mě trochu začínají bolet záda, jak jsem prohnutá. Pána nikde neslyším. Ach jo, co mi bude dělat? A přijde vůbec? Ležím tu docela dlouho a už to je dost nepohodlné. Přemýšlím o něm, i když bych neměla. Zakázal mi to. Přesto se moje myšlenky okamžitě stočí k němu. Můj Pán je dokonalý a až na strohé příkazy zatím moc nemluví. Možná je to všechno součástí výcviku. Možná mě tím chce deptat. Je tak silný a vždycky mi dokáže vyrazit dech, někdy doslova. Jeho černé vlasy, vždycky tak pečlivě nagelované, dokreslují jeho démonickou auru. Drží si mě tu už hezky dlouho. Zpočátku jsem si s ním hodně zažila – dokonce mě nechal celý den bez záchodu a já se pak počurala. Bylo to dost ponižující a už to pak nikdy neudělal. Ráda poznávám své hranice, ale toto bylo na mě trochu moc. Ráno mě přivázal k dřevěné koze tak, že na ní ležím břichem dolů a nohy a ruce mám připoutané každé k jedné dřevěné noze. Nechci to vidět, až mě konečně pustí. Jestli to ale nebude trvat ještě další den.

Pak se rozrazí dveře a já se leknu. Jsem zadkem k nim, takže nevím, co se děje, ale vidím na protější stěně, jak se rozlil pruh světla. Zvenčí jde trochu chlad. Pán nemluví. Zato rozsvítí a já musím honem zavřít oči, protože mě do nich uhodí ostré světlo. Pomalu ke mně přichází a schválně jde potichu, takže nevím, jak je daleko. Pak sebou škubnu – jeho velká ruka přistane na mém zadečku. Plesknutí se rozlehne až ven. Pán mi zadeček prohněte a pak znovu pleskne. Možná mi s ním chce něco dělat? Nesmím tak přemýšlet. Plácá mě po něm dál, až mi zrůžoví (dřív by nepřestal) a pak mi přejíždí rukou po levé noze. Lechtá mě bříšky prstů a pak mi odpoutá i ruce. Chytí mě za levou ruku a ukáže na postel, která dominuje celému pokoji. Kleknu si na ni a on mi připoutá ruce ke kotníkům. Jsem teď zvrácená dozadu a čekám, co bude dělat. Že bych jen změnila polohu až do rána? Chytí mě za vlasy a ukroutí něco jako provizorní ohon, který sice nesepne, ale zatahá mě za něj, až mi praskne v zádech. A v této poloze mě začne lechtat! Nejdřív mi jen přejíždí po ploskách nohou a nakonec mě na nich šimrá, jemně, pak přitlačí, prostě mě přivádí k šílenství. Střídá rychlost, nohy a také intenzitu. Přivádí mě na pokraj šílenství – ví moc dobře, že tímto mě totálně dostane. Začnu se kroutit a on okamžitě přestane. Tak to je zle. A ještě horší je, že nic neříká. Dotkne se mých stehen oběma rukama a já je oddálím, i když tak skoro sedím na posteli. Je to dost bolestivé. Teď už to tajemství, že jsem úplně mokrá, neudržím. Pozná to a bude to mazec. Zajede mi rukou přímo do nahého klína a ztuhne.
„Takže tys neposlouchala?“ zeptá se mě tichým, chraptivým hlasem. Je to zlověstnější, než kdyby na mě řval.
„Poslouchala jsem Vás, Pane,“ špitnu a zakláním hlavu, protože mě hladí na klitorisu.
„Tak proč jsi mokrá? Kdo ti to dovolil?“ ptá se chraptivě dál a čím dál tím tišeji.
„Já nevím, Pane.“ Sotva to dořeknu, dostanu facku. A pak druhou. Mám na krajíčku.
„Že bych tě vyměnil? Když nevíš…“ říká jen tak mimochodem a já se mu honem omlouvám a modlím se, aby se uklidnil. Chci jeho, nikoho jiného!
„No, možná si to ještě rozmyslím,“ řekne potichu a rozepne mi pouta. „Zvedni se…“ Rychle si stoupnu a zavrávorám – ono to udělá své, když je člověk skoro celý den přivázaný k něčemu dřevěnému a pak se má zase zvednout a fungovat. Ale protože se Pán naštval, udělám to co nejrychleji a tak, abych na sobě nedala nic znát. Ukazuje kousek od postele. Stoupnu si a zjišťuji, že se kolem mě dá projít. Možná ke mně bude muset mít přístup ze všech stran? Potom se vytratí ven. Čekám tam a zrychleně dýchám. Unikla jsem dost drsnému trestu. Nebo ne? Vzpomínám si na jednu epizodku z neomezeného uplatnění moci…

Pán seděl v hotelovém pokoji, který byl pro tu příležitost objednaný, a já na sobě měla obleček pokojské. Dělala jsem úplně vše, co si poručil, a učila se – byla jsem teprve v zácviku. Kolikrát jsem dostala plácačkou za to, že jsem něco málo rozlila na podnose, nešla jsem dost rychle a spousta dalších věcí, co se mu nelíbily. No a pak přišel druhý Pán a musela jsem jim oběma dělat v tom oblečku taburetek. To bylo v tu chvíli to nejhorší, co jsem dělala, protože oba jsou velmi dobře tělesně stavění, svalnatí. Poté mě oba přehnuli přes stolek a sloužila jsem jim jako hračka k pobavení.

A teď vydržím tohle všechno! říkám si hrdě, jenže pak uslyším skřípání, které se blíží ke dveřím. Co to může být? Schválně mě natočil, abych tam neviděla. Chce mě asi hodně vytrestat. Skřípění ustane a podle všeho to bude nějaký velký, těžký předmět.
„Otoč se…“ říká Pán. Že by se konečně rozhodl na mě mluvit?
„Ano Pane,“ a otáčím se. Vlasy se mi rozprostřou po nahých ňadrech. Je to nějaké kolo. Zřejmě na zatočení. Jsou na něm různé nápisy, ale než si něco stihnu přečíst, Pán přiveze pojízdnou skříňku s věcmi na trestání. Otevře skříňku a mám teď možnost vidět jeho arzenál rákosek, bičíků, zaplétaných bičů – jedním mě před nedávnem ztřískal jak psa - , plácaček různých tvarů od kožených až po lakované a také vidím pravítko, několik druhů důtek a skřipečky.
„Zahrajeme si a uvidíme, jaké máš štěstí,“ říká s podivným podbarvením v hlase a já se zachvěju. „Vždycky si zatočíš a první bude část těla a druhá bude pomůcka. Jako třetí, nejmenší kolečko, jsou čísla, která dávají počet ran. Rozumíš tomu?“ ujišťuje se.
„Ano Pane, rozumím tomu,“ říkám kvapně a čtu si nápisy po okrajích kola, které vedou směrem do středu. Kolo je tříbarevné – černé, bílé a červené, je však velmi hezky vyvedené. Je tam spousta možností, některé věci na trestání mají i různý materiál, ale tak nějak mi utkví hlavně tyto:

bičík, bič, rákoska, důtky, pouta, plácačka, skřipce, plácačka ve tvaru ruky, pravítko, ruka
ruce, nohy, ústa, prsty na rukou, na nohou, vagína, klitoris, krk, záda, bradavky

Na jednu stranu se moc těším, až si zahraju, na druhou stranu nevím, jak bych zvládla třeba skřipečky na klitorisu. Některé věci mi přijde, že snad nejde kombinovat, ale to by tam snad nebyly, ne? Proto jsem nahá a stojím uprostřed místnosti – aby ke mně Pán mohl opravdu přijít z každé strany a cokoliv mi dělat. Začíná ve mně růst vzrušení a také chtíč zatočit si kolem, i když vím, že to pro mě bude mít fatální důsledky. Možná. Pán si sedne do křesílka přímo naproti mně a zároveň vedle kola.
„Tak si zatoč,“ přikáže a čeká.
„Děkuji, Pane, zatočím si,“ říkám chvatně a jdu ke kolu. Chytím se za držák kola, kde jsou části těla, a zatočím. Padnou mi prsty na rukou. Potom zatočím druhým kolem a to zůstane na potažené rákosce. A na čísle mi padne patnáctka. Zatrne mi.
„Tak, co sis vytočila? Přece se nebudu zdržovat tím, že se budu dívat,“ řekne ledabyle Pán a prohlíží si svou pravou ruku.
„Vytočila jsem si prsty na rukou a rákosku, Pane. A bude to patnáct ran,“ říkám trochu přidušeně a on zvedne hlavu.
„Copak, ty se netěšíš?“ zeptá se a stoupne si, aby podal rákosku. Dívám se do země.
„Moc se těším, Pane,“ natáhnu ruce a roztáhnu prsty. Čekám tvrdou ránu za to, jak jsem byla mokrá a za nějaké své další prohřešky, ale stále nic. Pak dopadne. Krátká, svištivá a bolestivá. Štípne to a já se kousnu do jazyka, abych nesykla.
„Nepočítáš si to? Takže od znova…“ řekne škodolibě Pán a já v jeho chování poprvé vidím nějakou jinou emoci.
„Promiňte, Pane,“ čekám, až dopadne další. Opět to štípne a to už si počítám.
„Jedna,“ špitnu.
„To bylo potichu, takže znova,“ je čím dál tím Pán škodolibější. V duchu zoufale křičím. Pán ví, že ruce těžce snáším. Ale pro něj to udělám.
„Ano, Pane,“ jsem připravená na novou ránu, opět od začátku. Pán mě švihne a vyrazí to ze mě skoro plačtivě slovo „Jedna!“ pak další rána a počítám. Nechci to od začátku! Mám napuchlé ruce. Třesou se mi a je mi do pláče.
„Tak, dál budeme mít co?“ ptá se Pán a čeká, až si vytočím svůj následující osud. Pustím se do toho, ale musím opatrně, protože to bolí jako čert. Ručička se zastaví na Pouta a druhá na Kotníky. Čísla netočím. Super. Řeknu to nahlas a Pán se natáhne do skříňky. Přijde ke mně, sehne se a přicvakne mi kotníky k sobě. Ale jak budu chodit?
„Děkuji Vám, Pane,“ říkám přesto a přemýšlím, co bude další. Nevím, co je horší – jestli ta náhoda, která může padnout, nebo jeho radost – on se totiž nikdy neraduje.
„Tak, zatoč si dál,“ vyzve mě a já se toho zatraceného kola začínám naopak bát.
„Ano, Pane,“ a vydám se na cestu ke kolu. Musím snožmo skákat a houpou se mi přitom prsa. Když konečně stojím u něj, tak si zatočím. Tentokrát padnou Záda, Kožené důtky a 10. Ne! Řeknu to Pánovi a on asi něco pozná na mém hlase, protože se vymrští a bere důtky.
„Přehni se přes tu kozu!“ křikne a rozmáchne se. Prchám před ním, ale moc rychle mi to nejde, protože mám pořád spoutané kotníky. Když konečně doskáču ke koze, zkusím se na ni nějak vyhoupnout, ale s nohama u sebe to nejde. Zůstanu proto u ní jen stát a doufám, že to bude stačit. Pán přijde pomalu ke mně, pohladí mi záda a pak se rozmáchne znovu. Rána pálí jako čert. A co teprve dalších devět? Na těch zádech nebudu moct tak týden ležet. Každou ránu si samozřejmě odpočítám, ale při každé mi poklesává hlas. Na konci cítím vlhko a záda mi celá pulzují. Nedivím se, když mi padly zrovna kožené důtky.
„Tebe to už nebaví?“ zeptá se Pán bezvýrazným hlasem a důtky čísnou o zem.
„Baví mě to, Pane, moc,“ říkám zlomeně a neodvažuji si sáhnout na záda, abych se poškrábala. Znamená to jediné – domlátil mě do krve. Jediné, co o sobě můžu říct a na co můžu být hrdá, je to, že jsem to ustála. I když mi v tom pomáhala ta koza. Pán mě chvilku prohlíží a pak kozu obejde. Zvedne mi bradu a vidí slzy v mých očích.
„Pro dnešek to stačí, snaž se, aby se mi to příště líbilo víc. Musíš se toho ještě tolik naučit.“ Odejde a tlačí před sebou přitom to zatracené kolo. Já už ho nechci! Potom ho slyším znovu a modlím se, aby to nebylo ještě něco zajímavějšího, je to ale jen kbelík s vodou. Poznala jsem to podle šplouchání. Pán mi vymačká mycí houbičku plnou vody na záda a smyje tak krev. Zatímco schnu, něco si za mým zadkem chystá. Potom ucítím další pálení a štípaní, je to ale jen ošetření ran od důtek. Oceňuji, jak se o mě stará, je tak dokonalý…
„Za trest, že jsi skoro nic nevydržela, tu budeš se spoutanými kotníky až do rána, dovoluji ti ale hýbat rukama.“
„Děkuji Vám, Pane,“ a uvelebím se, pokud to vůbec jde, na koze. Pán vezme kbelík a dezinfekci, nebo co mi na to dal, a opouští místnost. Nezapomene zhasnout. Oddychuji a užívám si další zážitek, který se mi doslova vryl pod kůži.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on