BDSM czech slaveScházím dlouhými schody ke dveřím, které na sobě nemají žádný nápis a vedou do suterénních místností. Stojí tam pouze chlap jak hora a měří si mě pohledem.
„Kampak?”
„Na diskotéku,” říkám se smíchem a on mě pozná. Byl tehdy na castingu, taky tam hlídal.
„Dobře, tak běž,” otevře dveř a pustí mě do tmavé chodby, která je osvětlena jen sem tam. Rychle procházím a začíná se mě zmocňovat nervozita. Jsem zvědavá, jaké to bude. Četla jsem scénář a neměl by to být nějaký extrém, jen mě prostě svážou. Podepsala jsem dotazník, kde byly i horší věci. Nesmím to pokazit. Zastavím se, opřu se o zeď a zhluboka dýchám. Podívám se na ruce, které se třesou. Ještě se párkrát nadechnu a pak jdu zase dál. Dorazím ke dveřím, kde je cedulka Šatna a vstoupím.
„No ahój, to je dost!” pozdraví mě kluk, který mě najímal. Nevím, jestli mu říkat agent, ale asi ano. Tedy je to můj Agent.
„Ahoj, promiň, nemohla jsem to nějak, to…”
„Najít?” usmívá se. „A co jinak, pohoda? Strach? Ne?” chrlí na mě.
„No, tak jsi tu dlouho, tak to asi znáš, jak mi přibližně je.”
„No mohl bych si tipnout… Ale neboj, to bude ok, dělej jen to, co je ve scénáři, zbytek udělá Radim, je to moc hodný kluk.” Moc hodný kluk, který mě spoutá tak, že se z toho nedostanu ani nůžkami, myslím si v duchu vtipně. „Tady máš župan. Ve scénáři nemáš mít na sobě nic, tak se prosím do ničeho jiného, než do tohohle neoblékej, ať nás to pak nezdržuje, jo? Za chvilku přijde maskérka, aby tě nalíčila. A neboj se, kdyžtak se to prostě natočí znova, ale bylo by dobré, kdyby to bylo napoprvé,” dodá ještě a pořád se usmívá. No jo, mu se to řekne.
„Dobře, tak já to nějak dám, co nejlíp.”


„Tak se mi to líbí, neboj, na castingu jsi byla dobrá,” říká Agent. „Tak já ji za tebou hned pošlu, do pěti minut tu bude,” řekne a mávne na mě, vyjde a zavře za sebou dveře. Moc milý kluk. Zajímalo by mě, jestli je taky herec. Odložím tašku do skříňky, pak ze sebe sundám sako a svetr a dolů jde i minisukně (tu jsem si na sobě mohla i nechat, je jak opasek, směju se v duchu) a tričko, které jsem měla pod svetrem. Vše si dám na hromádku a také uložím ve skříňce. Rozhlédnu se kolem. šatna je zároveň i maskérna. Celá jedna strana se skládá z židlí a takových těch stolků s vysokými zrcadly. Ještěže mě napoprvé někdo namaluje, nevěděla bych, jestli to je dost nebo ne a jakým způsobem. Mám zkušenost s malováním se do města, ne s make-upem se do temného sklepa. Někdo zaklepe na dveře.
„Dále!” křiknu a sahám po županu. Stud stejně není na místě, za chvíli budu stát nahá před pár lidmi, které jsem nikdy neviděla. Dveře se rozrazí a vejde blonďatá slečna s vyčesaným ohonem a stříbrným kufříkem.
„Čauky, jdu tě namalovat,” řekne a usmívá se. Všichni se tu zatím usmívají, to je dobře, řeknu si a ten úsměv je nakažlivý.
„Dobře, mám něco dělat?”
„Nemusíš, jen si sedni a otoč se ke mně. Na brazilce jsi byla?”
„Byla,” trochu mi jdou kolena k sobě.
„Poprvé?” směje se holka.
„No, víceméně ano,” směju se taky. „Dost zajímavý zážitek, teda.”
„Neboj, to si zvykneš,” ujišťuje mě, cvakne s dvěma západy na kufříku a pak ho otevře a vytáhne do stran jeho jednotlivé poličky.
„A to se musí holka na péčko opravdu tak malovat?” ptám se a dívám se na to množství líčidel.
„No jasně, i když pak na tom vůbec nezáleží. Ale tak přece nebude holka hnusná a s kruhy pod očima. Chlapy pak sice zajímá, co má holka mezi nohama nebo jaké má dudy, ale i tak se radši podívají na hezky upravenou holku, která má třeba i gelové nehty, než na něco, co mají doma po ránu,” směje se maskérka dál.
„To je fakt, no,” souhlasím a nechám ji, aby na mě nanesla několik vrstev. Jsem zvědavá, jak budu nakonec vypadat. Po nějaké době je hotová, a tak se můžu podívat do zrcadla, co je na stolku, osvícené po stranách bodovkami. Jo, docela dobré.
„Máš mít podle scénáře nějaký cop? To jsem se zapoměla podívat, se přiznám,” ptá se mě.
„No, podle scénáře ne, ani ho vlastně moc nenosím.”
„Dobře, tak necháme rozpuštěné vlasy. Ono to někdy u té bondáže vadí, víš… Ale tak to se kdyžtak nějak doladí. Dobře, tak já můžu jít,” dodá ještě a balí si kufřík.
„A co já?” ptám se trochu vyděšeně.
„Neboj, přijde pro tebe kolega. Buď v županu a v pohodě,” řekne vesele a pak vychází ven. Dveře za ní zapadnou a je ticho. No, tak budu tedy čekat. Otočím se k zrcadlu a dívám se na sebe. Z výstřihu županu mi pomalu lezou moje čtyřky, trochu promelírované vlasy se mi začínají vlnit, ale to je u nich normální, nikdy neposedí.
Nečekám moc dlouho - za chvíli se zase otevřou dveře s předchozím sporadickým zaklepáním a vejde Agent.
„Tak pojď, čekáme na tebe, tvůj kolega už přišel,” říká, a i když trochu spěchá, pořád má na rtech ten úsměv.
„Už se řítím,” řeknu pokud možno sebevědomě a vystřelím ze židle. Jdu v pantoflích a županu a psychicky se připravuji na to, co mě čeká. Když vejdu do natáčecí místnosti, tak si uvědomím, že psychická příprava byla zbytečná. Musela jsem ji vidět, abych si uvědomila do čeho jdu, že nemůžu couvnout a snad ani nechci. Od stropu visí různé skoby, řetězy. U zdí jsou skříňky, ale jen na dosah kamery - jinak ta je také nějaké vybavení, ale očividně to není na scénu, ale technika a podobné věci. Toto zaznamenám jediným pohledem. Pak se podívám doleva na místo, kde si kameraman chystá kameru, fotograf zase foťák a režisérku, která ještě naposledy obchází scénu, na mě vesele zamává. Režisérka? Agent se na mě podívá a asi vytuší.
„To koukáš, že máme babu, co?”
„No, to dost, já myslela, že…”
„Že porno točí jen chlapi?” směje se. „To fakt ne, my máme taky režiséra, ale točí jinde, jsou to manželé, dřív taky hráli.”
„Jo takhle, no zajímavé,” reaguju, jak nejlíp umím. Zprava ke mně dojde chlap se svaly, že má  ruce trochu od těla, už připravený v nějakých kožených kalhotách a v ruce drží vestu.
„Zdravím,” usmívá se na mě a moje ruka se v té jeho skoro ztratí.
„Ahoj.” Nevím, co říct, tento mě bude poutat, to bude masakr! Takového chlapa jsem nikdy naživo neviděla, jen v televizi nebo časopisech a zrovna mi ho dají napoprvé. Hezký kulturista.
„Neboj se, nezamorduju tě,” směje se týpek.
„Jo, v pohodě,” kuňknu a taky se snažím usmát.
„On je David docela v pohodě, dodnes se bojí strašidel,” vtipkuje Agent a smějeme se. Při pohledu na jeho figuru mi taková poznámka fakt sedí.
„Tak, pojedeme,” řekne režisérka. „Víme všichni, co máme a nemáme dělat?” Otočí se na mě. „Hlavně v klidu, měli bychom to natočit na co nejméně špatných záběrů, hlavně se nedívej do kamery, to je vše,” dává mi ještě poslední pokyny.
„Tak dobře,” kývnu a odložím župan a vyzuju se z pantoflů. On se taky svleče a položí to na jednu židličku.
„Dej si to tam klidně taky,” říká a pak jde na scénu. Dívá se, kde co je a nakonec si vybere bondážní lano, kterým mě pravděpodobně chystá spoutat. Já jdu k němu. Nikde není žádná postel, jen podlaha. Kleknu si čelem ke zdi, on sundá lano a odejde ze scény. Nesmím se hlavně zasmát nebo udělat něco, čím bych zkazila záběr. Začínám se trochu potit pod prsama a je to nepříjemné, nemám ale odvahu s tím otravovat.
„Tak, začínáme, kamera!” Kameraman se připraví a namíří kameru na mě, druhý jde z jiné strany, aby byl mimo záběr, ale blízko mě.
„Akce!” křikne režisérka a na place je ticho. David ke mně přijde a chytí mě za vlasy. Prohrabuje mi je, v druhé ruce lano a nic neříká. Pak si vlasy zkroutí v ruce a trochu s nimi škubne, takže se otáčím na kolenách. Když jsem četla scénář, tak mě zarazilo, že nic neříkám, že musím být zticha. Poslušnost je jasná, znám to ze soukromého života, ale že neřeknu ani slovo, je přinejmenším zajímavé.
„Stoupni si a dej ruce nad hlavu,” přikáže a aby to ještě zdůraznil, pokyne, ať si stoupnu a dám ruce nahoru. Nepřivazuje mi je, ale musím je mít nataženy nad hlavou. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím. Dotkne se mých nohou na vnitřní straně stehen a já je od sebe trochu oddálím.
„Hodná,” pochválí mě. Mám trochu širší boky, tak mi to občas dělá problém. Hladí mě po celém těle a pak mi přehodí lano kolem krku. Nesmí mě to nikde táhnout. Dost ho budu obdivovat, pokud zvládne udělat to, co jsem viděla ve scénáři na obrázku. Protáhne oba konce lana v podpaždí, zpět a zauzlíkuje. Pleskne mě přes obě prsa, až se mi zhoupnou a lano trochu stáhne. Dívám se do země a nemůžu přijít na to, jak byl uzlík vázaný. Obtočí mi to kolem zad a pak jednotlivě každé prso. Už mi nevisí, ale vypadá to fakt dobře.
„Stop!” zazní příkaz za kamerou. „Davide, trošku jí to povol kolem těch prs, ať to vydrží a nezmodrá jí to.”
„Dobře,” řekne David a pak se otočí na mě a trochu mi to uvolňuje. „V pohodě?” ptá se a sleduje mě.
„Jo, já bych řekla,” řeknu vyrovnaně. „Jsi fakt dobrý, akorát se chci zeptat, jestli mi to pak půjde dolů,” žertuju a on se taky zasměje.
„No, to se teprve uvidí, kdyžtak nůžky, no.”
„Tak dík za uklidnění,” řeknu a zase zvážním a podívám se do země.
„Jedem! Akce!” Zase vše ztichne a David navazuje tam, kde přestal. Udělá uzlíky pod každým prsem, aby je ještě víc nadzvedl a zdůraznil. Už se mi nepotí. Pustí lano a přiblíží se rty k mému uchu. Něco mě šťouchá do vnější strany stehna a přijde mi to vtipné, ale honem se snažím myslet na něco jiného, abych se nesmála. Hněte mi naběhlá prsa a pleská, štípe mě do bradavek a zase popadne lano. Udělá centrální uzlík nad pupíkem a zase na záda a zpět. Páni, jak se to asi dlouho učil… Asi nijak, prostě to má v sobě. Takového chlapa bych chtěla. Motá mi to kolem boků a teď přijde velké finále.
„Rozkroč se!” zní další příkaz a já honem odskakuji. Udělá poslední uzel na podbřišku. Protáhne mi oba zmenšující se konce lana mezi nohama a pěkně mi obmotá mušličku. Lano poté vede dozadu a konce zamotá nad zadečkem. Odstoupí a dívá se na mě jako na mistrovksé dílo. Když se vynadívá, vrátí se a těsně u ucha, tak aby to zachytila kamera, mi řekne: „Vidíš, jak ti to sluší…”
„Děkuji Pane,” odpovídám - ano, jediné dvě slova, která mám říct. Plácne mě přes zadek, chytí za lano na zádech a přitáhne si mě k sobě.
„Stop! Výborně!” křikne režisérka.
„Tak a jak se z toho teď dostanu?” říkám s humorem.
„Ještě nijak, ještě nás čeká další focení,” odpovídá David a pomáhá mi se nějak příhodně nastavit. Zvládla jsem to a ani to „zatím” nebolelo…
.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on