Milking tableS pozdviženým obočím se dívám na ty svoje, jak to říct… Asi chlapy. Zatím mi toho moc nepředvedli. Nejdřív jsem chtěla jen jednoho, tedy toho svého, kterého už mám delší dobu. Pak jsme si řekli, proč nepřizvat někoho dalšího, koneckonců, stoly máme dva a ten můj první otrok do toho vlastně nemá co kecat. No a teď tu klečí, oba v latexu, ruce stažené páskou a dívají se na stěnu, každý na jednu. V latexu jim to sluší, jsou takový hezky černě lesklí. Jediné, co nemají pokryté tímto mým oblíbeným oblečením, je klín, ruce a hlava - mají pouze kuličkové roubíky. A jsou oba moji. Obrátím se k nim zády a jdu ke stolečku. Vezmu si tam malé nádobičky a položím jednu na první stůl a druhou na druhý.

 

„Co s váma? Tahat vás nahoru nebudu…” řeknu si jen tak pro sebe a oni se po sobě podívají. Baví mě se na ně dívat, jak nevím, jestli si můžou stoupnout a navíc nemůžou mluvit. Sundám jim aspoň roubíky, aby se mohli vyjádřit, tak jsem hodná! Mého Prvního to napadne.

„Můžeme si stoupnout, má Paní?” zeptá se a dívá se do podlahy.

„Pokud to dokážete, tak ano, ale máte na to jen jeden pokus,” řeknu a zasměju se. Oba dva se trochu zavrtí, asi aby získali stabilitu, a pak se zvedne nejdřív Druhý a pak První. Ale jo, povedlo se jim to.

„No, nejste zas tak k zahození,” cvrnknu Prvního do ramena, jestli to ustojí - v latexu vše víc bolí. Ani se nehne.

„Děkuji, má Paní,” a ukloní se. Asi to nebylo moc pohodlné, zvedat se bez použití rukou. No, ještě je čekají horší věci. Nebo tedy lepší, ale pro mě. Vědí odpočátku, co od nich čekám, ale asi si nedovedou představit, jak na ty stoly vylezou.

„Rovně si stoupněte, oba,” řeknu a vezmu si jezdecký bičík. Díky otvoru v latexu vidím něco, co asi oba nechtějí, abych viděla.

„Vypadá to, že vás moc nevzrušuju, co?” Okomentuju jejich svěšené péra, které jsou tak malé. Je vidět, jak se zachvěli.

„Tak to není, moje Paní,” řekne honem Druhý.

„Tak proč ti tak visí, co?” řeknu a zatočím v ruce jezdeckým bičíkem, až to udělá mírný průvan. Že bych nejdřív praštila Prvního? Vzduchem zasviští bičík a s plesknutím dopadne. Tak ten to nečekal.

„Děkuji, má Paní,” sykne a trošku poskočí. Tak dostane ještě jednu. Já se s ním párat nebudu, je se mnou déle, takže toto se nedělá. A ještě jednu mu dám a pak si dám bičík podél nohy. Druhý nedává pozor a to je moje příležitost - plácnu ho taky a ten poskočí opravdu znatelně.

„Jako co to je?”

„Promiňte, má Paní,” omlouvá se mi, ale to asi neberu. Čeká ho ostré štípnutí na koulích. Vidím ale, že První se nějak vzpamatovává - že by se mu líbilo, jak mlátím Druhého? Tak dám Druhému ještě jednu, s rozmachem, až zasténá.

„Tak ty budeš kvičet jak prase?” Zaháknu bičík za pas a sáhnu pro roubík.

„Ne Paní, promiňte, nebudu,” snaží se mi zase omluvit. Chytím ho za vlasy.

„Zakousni se do toho, hned!” Stiskne roubík mezi zuby a já mu ho zapnu zezadu na hlavě. Sluší mu to. Ale ještě bych mu mohla něco přidat. Za pasem mám pověšené i dva obojky. Pro Prvního si tam zatím nechávám, ale pro tuto zdechlinu si už chystám druhý obojek.

„Zvedni hlavu!” Dá bradu co nejvíc nahoru a já mu dám obojek kolem krku.

„A teď dolů!” Skloní bradu na hrudník, co nejvíc to v této pozici a v latexu jde, a tak mu můžu obojek dopnout. No, konečně je z něho normální člověk, pokud se to tak dá říct.

„Nahoru, hned! Lehni si na břicho a zastrč ho do té díry!“ křiknu a po očku se dívám na Prvního, který sice sleduje podlahu, jakoby tam bylo něco zajímavého, ale přesto vím, že se něco děje - má ho pořádného. Druhý má roubík, tak nemůže děkovat. Sleduju, jak se Druhý snaží dostat nahoru. Stůl není snad tak vysoký. Snaží se na něj vylézt, ale nejde mu to.

„Tak co bude?” řeknu výhružně. Nic neříká, ani nehuhlá, tak ho kopnu do zadku a otočím se na Prvního, který ho má jako zahradní hadici.

„Ty tam vylezeš?” zeptám se potichu.

„Ano, má Paní, vylezu, pro Vás,” řekne a čeká na pokyn. Spokojeně zamručím a podívám se na Druhého. Pak zase na Prvního a ten se vydá ke druhému stolu. Líbí se mi, když se předhání. I když má spoutané ruce, tak si zřejmě rozmyslel techniku, jak tam vylézt. Hodí na stůl nohu, pak se tam nějak dostane jedním bokem a potom už to jde samo. Asi ho to trošku bolí, protože se snaží mít zadek co nejvíc nahoře, aby nedřel žaludem o desku stolu. Tak nějak komicky „dohopká” k díře ve stole a čeká. Sehnu se a podívám se. Strefil se.

„Vidíš, takto se to dělá!” Cvrnknu mu trochu do něj a vidím a slyším, jak to pleskne o spodní stranu desky. Druhý jen kývne, odpovědět mi nemůže. Vezmu zase bičík, sehnu se a plesknu Prvního. Ten přirazí hlavu k desce.

„Že bych tě moc brzy chválila?” zeptám se a chytím ho za vlasy.

„Mně se to moc líbí, má Paní!” řekne, ale to už mu plivnu do tváře.

„Na to jsem se neptala!”

„Ano, má Paní,” řekne a čeká. Odepnu si obojek, který se mi doposud houpe u pasu a přidržím si jeho hlavu, poplivanou a trochu ulepenou.

„Fuj, ty prase,” řeknu znechuceně a rozetřu mu to ještě víc. Pak mu obojek dopnu a hlavu pustím. „Jsem se o tebe zašpinila!”

„Promiňte, má Paní,” omlouvá se mi. Možná mu to odpustím. Chytím mu koule do ruky a mačkám. Trochu se mi prohne, tak ho praštím bičíkem po zadku. Chytím ho i za ptáka a dělám pomalé a táhlé pohyby. Druhý se musí dívat, o co přichází. První supí a sténá, až přestanu. Asi by mě teď nejradši zabil, ale to mě právě baví.

„Děkuji, má Paní,” řekne se sípáním a zaboří hlavu do stolu.

„No proto,” řeknu si spíše jen tak pro sebe a podívám se na Druhého.

„Co s tebou? Hm, asi ti to budu muset udělat jinak.” Narovnám se a Prvního tam nechám ležet. Jdu ke druhému stolu a snížím ho. Potřesu hlavou a podívám se na Druhého.

„Na záda si dokážeš lehnout?” Přikývne a dívá se pořád do země. Jsem na to fakt zvědavá, asi se ho zbavím, pokud to pokazí.

„Tak šup!” Dívám se, jak se postaví ke sníženému stolu a pak si klekne. Trošku zabalancuje, ale udrží se. Přehodí si nohy před sebe a to už se mi zdá moc pomalý. Šťouchnu do něj a on spadne na záda, ruce spoutané pod sebou. Dokopu ho pod stůl a vytáhnu mu ho dírou. Ale jo, jde to. Sednu si na zem, roztáhnu směrem k němu nohy a začnu si to dělat bičíkem. Hladím se s ním a trochu ho i do sebe zasunu. Vidím péro Druhého, jak se ještě víc zvedne.

„Ale ale ale,” přestanu, natáhnu se a plesknu ho bičíkem přes žalud. Zasupí do roubíku. Bouchnu ho i přes koule a to skučí ještě víc. Líbí se mi to a Prvnímu asi taky - když ho zkontroluju, tak vidím, že skoro láme desku.

„Ty taky nedáš pokoj?” sednu si k němu a plivnu si do ruky. Pak mu začnu hladit žalud a trochu zmáčknu uzdičku. Snaží se, ale přesto zasténá. „A líbí se ti to, co? Co mu dělám? A jemu taky…?”

„Ano, má Paní, moc se mi to líbí,” odpovídá a supí.

„No, tak uvidíme, co se s tím dá dělat,” zašeptám, vyndám ruku zpod stolu a chviličku jen tak sedím a mačkám si bradavky. Pak si po nich slastně přejíždím a užívám si, jak to ani jeden z nich nevidí a neví, co dělám. Potom si vezmu nádobičku a schválně s ní zacinkám. On se zarazí a ani nadutá. Podvleču ji a otřu ji o jeho žalud. Zachvěje se.

„Zase?” řeknu otráveně a mám chuť ho praštit. A taky, že jo. Bičík zase zasviští vzduchem a udělá mu na zadku hezkou prohlubeň. Nechám ho na místě dopadu a pak ho odendám, abych se podívala na své dílo.

„Máš to nějak málo červené,” prohlásím a pak mu dám takovou sadu ran, až cítím teplo, když mu dám ruku nad rudý zadek. Ještě mu naložím druhým koncem a přitisknu na něj tvář, kterou mám úplně studenou.

„Děkuji, má Paní,” sténá a já zkontroluji, jestli tlačí zespod do desky. Tlačí. Tak si zase hraju s nádobkou a znovu si plivnu do ruky. Honím mu ho, až mi přitiskne ruku k desce. Sténá a sténá a když už už je, tak ho zase pustím. Místo toho, abych si ho nějak dál všímala, tak se přesunu s nádobkou ke Druhému a zvednu nohu v botičce s podpatkem. Ještěže to nevidí, jak mu na něj chci šlápnout. Nejdřív do něj trošku šťouchnu špičkou boty a pak mu pomalu, ale tvrdě zavrtám špičku do ptáka. Stojí mu, ale teď trochu zakolísal.

„Jak se ti to líbí, co? A jo, ty vlastně nemůžeš mluvit…” Sundám nohu, sehnu se a rozepnu mu jedním pohybem roubík. Jsou v něm otisky zubů. Tak to má být.

„Ano, líbí se mi to, má Paní,” řekne toužebně a já to zopakuju. Chudák, asi chtěl moc mluvit. Sice mám i pro něj nádobku, ale když už jsem si přinesla tuto.

„Tak mi teď něco dáš…” nahlédnu jestli se dívá První - aby mu zase stoupl - a bičíkem mu přejíždím žalud a rukou zbytek. Jeho reakce je nečekaně silná. Vypouští vzduch skrz zaťaté zuby a pak to na něj přijde. Aby to nevystříklo mimo a nahoru, tak ho trochu nahnu, nádobku taky a dívám se, jak mi tam krásně stříká. Má to dost husté, takže to zůstává na dně a nikam se to neroztéká. Je toho skoro třetina skleničky.

„Výborně, tak se mi to líbí.” Odložím nádobku a podívám se na Prvního. Vypadá, že se nemůže dočkat, až si od něj taky nadojím. Přiskočím k němu s nádobkou z druhého stolu a ani se na něj nepodívám. Ani mu ho moc nemusím honit, jen mu do něj párkrát cvrnknu a je to - tentokrát to stříká hezky dolů a můžu si tak pohodlně kleknout.

„Vidíte, jak jste šikovní, máte to oba nastejno, takže dneska se odsud dostanete oba. Uvidíme, co bude příště…”

„Děkuji, má Paní.”

„Ano, má Paní, děkuji.”

 

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on