podvzování prsou„Chceš jí dát co proto?” ptá se mě můj kolega z práce.
„Co je ti po tom…” odpovídám a dívám se na papíry, co mám před sebou. No jo, práce… A kolega, to je můj dobrý kamarád i v soukromém životě. Nejen kamarád, i můj kolega kamarád. Vysvětlím.

Mám velký barák, podkrovní se zahradou, hezky na konci slepé ulice, a dá se v něm dělat spousta věcí. Teď ale nechci, aby to znělo, jako že s ním něco mám, to ne, zas tak dobře na tom nejsme. To sice ne, ale spíš je to můj společník, když děláme jednu jistou věc… A večer tuto jistou věc jdeme dělat. Proto se mě ptal na to, jestli jí dám proto. Myslí moji subinu. A protože jí to nevadí, jde se na ni podívat i on a asi se dost těší - kdo by se taky netěšil. Možná mu i dovolím, aby si na ni sáhl. A možná taky ne.

„Ale no ták, nedělej krávu…” poplácá mě po zádech a odchází z mé kanceláře.
„Vole…” Hodím po něm pero a zasmějeme se. Ano, tady jsme kolegové, ale držíme si své malé tajemství. Proč by o něm měl někdo vědět. Stejně jsme profláknutí, že spíme každý týden s jinou modelkou. Jakožto šéfové modelingové agentury to máme prostě složité. V uvozovkách. Já si totiž tu svou držím pořád stejnou, zatímco kolega je tak trochu sukničkář. Trochu víc. Vstanu, jdu si pro pero, které jsem po něm předtím hodil a pak si zase sednu, abych vyřídil nějaké pracovní záležitosti. Nakonec vytáhnu soukromý notebook a napíšu jeden dost důležitý email. Své subině.

Zdravím tě.
Přijedeš večer ke mně, budeme mít návštěvu.

Odesílám a pak se zase věnuju práci. Nečekám, že mi odpoví, je to pro ni přímý příkaz a neřešíme to.

Je večer a já zhasínám světla kanceláře. Kolega končí v té své, ale spolu nejedeme. Domluvili jsme se, že dojede ke mně, ale o něco dřív, než subina, aby to mělo ten požadovaný efekt. Sjedu výtahem do podzemní garáže a najdu si své auto. Potom jedu ven z budovy, nemířím však ještě domů, ale do mého oblíbeného obchodu s lahůdkami. Nakoupím pár dobrých věcí a jdu s papírovými pytli zpět do auta. Víno řešit nemusím, máme pod barákem sklep, do kterého rád chodím, když u nás pořádáme obchodní jednání, tak odtamtud hospodyně vždycky bere lahve. Dnes jsem jí dal volno, proto si nakupuji sám. Cesta mi moc dlouho netrvá, bydlím nad městem. Uměl jsem si vybrat.
Přijíždím k domu a u dveří na mě čeká strážný. Otevře mi bránu. Pokynu mu rukou a jedu dál. Zastavím se před garáží a vyjde další strážce.
„Dobrý večer, pane,” pozdraví mě a já jeho taky. Pomáhá mi s nákupem a nosíme ho dovnitř. Pak si vezmu aktovku, dám mu klíče a on mi jede zaparkovat auto. Jdu nahoru po schodech a odkládám aktovku v pracovně. A tím práce pro dnešek končí, říkám si spokojeně. Pak jdu do sprchy a užívám si ten pocit vedra. Vždycky to předtím musím mít, abych byl… jak to říct… připravený…
Po sprše si zajdu do podkroví, kam moc lidí přístup nemá, vlastně jen já a hospodyně, která mi tam utírá prach a leští podlahu. O vše ostatní se starám já. Podkroví má několik částí - jeden velký pokoj a pak samostatný s postelí. Jelikož si tak trochu potrpím na retro - hlavně v tom podkroví, tak se v „ložici” nachází ještě úplně obyčejná skříňka a zrcadlo. Ve skříňce máme hračky, ale nejen ty. Pořídil jsem si nový provaz, tak se docela těším, až ho použiju. Vše zkontroluji a je to v pořádku. V kuchyni pak nachystám občerstvení pro kolegu a sednu si do křesla se skleničkou vína. Vypadá to možná až moc okázale, ale je to naprostá pohoda. Mám rád svůj klid. Nenápadně pokukuju na hodiny, které jsou nad dveřmi, a přemýšlím.

Po nějaké době slyším zazvonění. Strážce dveře otevře a já jdu rovnou dolů, teď oblečený do černé kombinézy a s pár věcmi po kapsách.
„Čau!” křikne můj kolega, který došel v džínách a černé košili, tak, jak ho znám z akcí. Nese láhev vína.
„Vole, na co to neseš, já tu mám pod barákem půl Francie!” směju se. On se praští roztaženou dlaní do čela.
„No dyť jo…” a smějeme se. „Dnes sem se vohák…” a roztáhne paže, asi abych líp viděl.
„Dyť vypadáš furt stejně…” zase se směju a jdeme dát víno do kuchyně.
„No a kdy dojde mladá?” ptá se a sedá si do druhého křesla.
„Asi tak za půl hodiny,” říkám s pohledem na hodiny a sedám si naproti němu.
„A co bude mít na sobě?” je zvědavý.
„Nevím, nepsal jsem, ale asi něco hezkého, jinak ji zmastím, že to neviděla,” řeknu zamyšleně a dívám se na hodiny. Chvilku sedíme a povídáme si.

Když přijde čas, tak zazvoní zvonek. Strážný zase otevře a pak se přesouvá ven, jak jsem mu předem řekl - když si hraju, nechci mít nikoho v domě.
„Seď, ona dojde…” říkám, když vidím, jak se kolega zvedá.
„Dobře, a jak se jmenuje?”
„Nijak, neříkám jí jménem…”
„Dobře…” Ozvou se lehké kroky - takže jde naboso - a v příštím momentu se objeví ve dveřích ona. Má na sobě černou sukni, rudý kabátek, zpod kterého trčí nějaký svetřík a černé vlasy stažené do drdolu, přičemž jí jeden pramen padá do obličeje. Má dokonce i silonky. Taky bych jí dal, kdyby neměla - ty nohy jsou momentálně jen moje. Její velké oči se rozhlíží po místnosti a v ruce svírá malou kabelku.
„Dobrý večer, můj Pane,” pozdraví a skloní se k zemi. Na kolegu se nedívá, protože nesmí. Má to zakázané, když je tu návštěva. Ano, na ni se dívat jiní můžou, když to dovolím, ale ona na ně ne. Kolega taky nic neříká, jen sedí a dívá se.
„Do podkroví, hned,” přikážu a ona tam jde. Vím, že se svleče. Ona ví jak.
„Nebudu nic říkat, budu se jen dívat,” řekne kolega.
„Já bych ti ani nedovolil na ni sáhnout,” říkám napůl žertem.
„Má moc hezké oči,” řekne zamyšleně.
„Jako kdyby tě zrovna ty zajímaly.” Jsem si vědom hezkých dvoječek své subiny. Po chvilce se zvedneme a jdeme nahoru. Doufám v její dobro, že to stihla.
Nahoře už stojí u postele moje subina. Takže stihla. Stojí tam hezky v černém podvazkovém pásu. Aha, tak proto si brala silonky, resp. punčochy - měla tu sukýnku tak dlouhou, že nešlo poznat, že měla punčochy na podvazkový pás. Teď je ale nemá, má jen ten pás a to, co se mi na ní líbí a co nikdy nesundá - její tetování na boku, které jde až na zadeček. Akorát to obočí mě trochu znervózňuje, měla by si ho malovat trochu míň výrazně. Ukážu rukou na zem a ona si klekne k posteli. Hezky jí pableskují bradavky - má totiž v každé piercing. Kolega stojí za mnou, ale když vidí volnou židli v rohu místnosti, jde si na ni sednout. Nic nenamítám, stejně budu stát. Všude. Už stojím. Ale nedávám nic najevo. Moje kombinéza má navíc takovou hezkou věc - můžu si rozepnout přední část a vytáhnout ho. Obejdu ji a sednu si na postel. Ona se dívá do země a já si hezky přitáhnu její hlavu a přitulím si ji na svůj hrbol. Pak ji zase odtáhnu, zvednu se a otevřu skříňku a v ní je jasně bílý provaz - taky jak jsem říkal, je úplně nový. Lusknu, ukážu nahoru a ona se podívá do stropu. Tím pohybem se jí hezky natáhne krk a taky záda. Dívám se na ni seshora, jak má hezky baňatý zadeček. Potom uvážu provaz od zad, pod prsa a vedu ho směrem k jednomu prsu. A teď ji to asi bude bolet. Ale šla do toho. Nemotám to jen tak zbůhdarma, ale chytím jednou rukou prso a zmáčknu, jako bych mačkal plastový sáček a vedu kolem něj smyčku a utáhnu, aby mi prso zůstalo v ruce pevné, ne jak vyfouklý pytlík. Cítím, jak se mi zase zvedá, ale musím se trochu víc ovládat. Nemám ještě ani jedno prso. Udělám celkem šest smyček a vidím, jak se prso nalévá a trošku fialoví. Bradavka hezky nabyla a piercing na tom tak pěkně svítí… Soustředím se teď na druhé prso a udělám to samé. Uvážu docela složitý uzlík a pak, aby to tomu jejímu hezkému krčku nebylo líto, to uvážu a udělám tam závěrečný uzel. Obě prsa jsou teď dofialova a její pohled směřuje dolů. Zase si sednu, vytáhnu ho a hraju si s ním. Potom ho otřu žaludem o jednu bradavku a pak o druhé prso, o celé. Nechám jí na něm stopu. Potom ji plesknu ptákem do prvního prsa.
„Máš je takové hezké…” řeknu a pohladím ji po vlasech.
„Děkuji, můj Pane,” odpoví a dívá se do strany a dolů.
„Máš za co.”
„Ano, můj Pane…”
Přejedu prstem po jejích uzlících a kochám se pohledem na ni. Už se nedokážu více jen dívat. Trošku ji plesknu přes obličej a zaškube mi v něm. Ona nechá hlavu, kde jí po plesknutí zůstala. Stoupnu si, obejdu ji a dívám se zase na její tetování. Honím si ho a schválně to přeruším, abych si ještě mohl sáhnout na její nalitá prsa. Natočím si ji trochu víc k sobě, sednu zase na postel a dám ho mezi její prsa. I když ho mám dost velkého, tak má kolem sebe dost místa, protože jsem prsa uvázal dost těsně. Druhou rukou ji chytím za vlasy a třu se o ni a honím si ho. Stačí mi jen to, že se žaludem dotýkám jejího uzlíku. Potom, když to na mě jde, tak si stoupnu a pořádně si ho vyhoním do jejího obličeje. A aby toho nebylo málo, tak i na prsa. Na obličeji toho má víc a já se teď dívám na své velkolepé dílo. Jak to má hezky rozteklé po lícních kostech. Možná jsem ji chuderu vzal trochu do oka, ale to už tak bývá, když je nezavře. Musím ji trochu poučit. Vytahám ji za vlasy, ale ne moc silně. Slyším přerývavé dýchání z rohu a otočím se. Sedí tam furt kolega, ale nic nedělá, jen má trochu zaťaté pěsti. Docela ho obdivuju, že to vydržel. Stoupnu si, otřu si ho do jejích vlasů a pak se vydám ke dveřím. Kolega jde za mnou a mladou tam necháme.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on