bondage bdsm povidkaPosledních pár hodin jsem strávila v trochu jiné poloze, než teď. Nechci si stěžovat, líbilo se mi to, i když mě trochu bolí zadek. Trávím další chvíle u svého Pána. On je to můj chlap, ale občas si takto hrajeme a co se mi líbí, tak že to je velmi spontánní.

Přicházím z práce a jsem hodně utahaná. Nepřeji si nic jiného, než skočit do postele. To ale ještě nevím, jakým způsobem v té posteli skončím. Otevírám dveře a hned mi přijde něco divného - není tam všechno jako obvykle. Na botníku mám vzkaz.

Vejdi.

Přečtu to, odhodím kabelku a nezouvám se - vím, co mě čeká, asi. Sotva vejdu a udělám pár kroků, tak se mi kolem očí udělá černo a ústa mám rázem zakryta. Škubnu sebou. Vím a těším se.
„Na kolena a nedívej se…” řekne a tlačí mě směrem dolů. Na jehlových podpatcích to není tak jednoduché, ale klekám a pokládám nohy tak, aby mi podpatky nevadily. Snažím se nerozedřít si kolena, to by mě moc nepochválil. Pořád mi drží ruku kolem úst. Druhou mi sjede na krk a sundá mi šátek, jehož jeden konec se mi houpe až u pupíku. Šátek letí na zem a ovíjí se mi kolem lýtek, cítím ho tam. Pak si hraje s lemem mé košile a přejíždí mi nehty po krku. Naskočí mi na něm husí kůže a trochu se prohnu. Vtom mě zatahá za vlasy, až sebou škubnu podruhé.
„Neumíš se ovládat?” a víc mě zatlačí dolů. Začíná mě to bolet. Nic neříkám, protože nemůžu. Pak mi pustí vlasy a trhne mi košilí. Trochu mi povolí knoflíčky. Kdyby se roztrhla košile, tak si to neumím ani představit. Pak zkouší znovu škrábat a už se ovládám, ale i tak mám co dělat.


„Sundej to!” pustí mě a já konečně zase vidím. Hned si sundávám nejen košili, ale i sukni a pak hned silonky, které mám dnes síťované. Možná i proto mě tohle čeká, protože nemá rád, když je nosím do práce. Aha, takže proto. Pak mi říká, že vypadám jak kurva a to se mi líbí. Košili skládám úhledně na sukni, ale Pán mi to rozkopne.
„Znovu!” Takhle mi to rozkopne ještě dvakrát. Napotřetí mi to už vyjde a úhledně skládám i kalhotky a silonky. Boty dávám vedle hromádky a klekám si znovu na kolena. Trvá mi to dost dlouho, tak dostanu facku. Neodvažuji si sáhnout na tvář a dívám se do země. Nemám teď na sobě nic.
„Ke křeslu, hned!”  Plazím se tam po kolenech a doufám v mírný trest. Vím, že to nebude tak hrozné, protože musím ještě něco vydržet. Hned jsem vyvedena z omylu. Pán si sedá na křeslo a ukazuje k opěrce. Jdu k ní po kolenách a pak na nich zůstanu klečet, hlavu skloněnou k zemi. Vím, že to může trvat dlouho. Opravdu. Klečím už asi deset minut, i když to úplně neumím odhadnout, protože mi každá minuta připadá jako hodina. Na něj se neodvažuji podívat.
Po nějaké chvíli mu asi přijde, že už to stačí, protože po mě hmatá. Zvedám se tak, aby mě měl na svých kolenech. Hlava mi přepadává společně s rukami dolů a nohama se opírám o podlahu.
„Nehýbat!” skoro křikne a já se snažím udržet balanc. Docela mi to jde. Potom se ale pohnu a to cítím, jak mi na zadku přistane jeho rozevřená dlaň. Štípne to. Pak oddálí dlaň a znovu a aby toho nebylo málo, tak mi ještě zarve nehty do toho červeného fleku, co se mi tam podle všeho dělá. Jednou mi dokonce dovolil, abych se na něj podívala v zrcadle. Teď ale ne. Dostanu ještě na zadek a při poslední trochu zasténám a uvolním hlavu. Tak dostanu ještě jednu.
„A teď táhni do ložnice…” Plazím se tam po kolenách, přes práh se snažím opatrně. Pak už jsem vevnitř a umístím se ke dveřím, protože nevím, kam můžu jít. To se mu hodí, protože mě za to může potrestat, protože to mám přece vědět, pro jistotu ale čekám.
Se slovy „k posteli” vejde Pán dovnitř a já si uvědomuji, že daleko od ní nejsem. Pořád mám skloněnou hlavu a nějak tam krůček po krůčku dojdu. On jde mezitím k šatní skříni a vyndá něco, co nevidím, slyším ale, jak to trochu rachotí. Něco mu vypadne na zem. Co to asi je? Pak to táhne po zemi. To bude provaz. Chytí mě za vlasy a šťouchne do mě. Naznačí, že mám jít na postel. Já na ni vyšplhám, s rukama za zády.
„Sedni si,” řekne a jde ke mně. Váže mi první uzlík vedený provazem kolem zad, v podpaždí a pak nahoru na deltové svaly, pak zase na záda a tam to utáhne. Pak udělá totéž, jen ne přes delťáky pod prsama.
„Ruce dozadu!” Dám je tedy dozadu, levou na pravou a poslušně čekám. On mi provaz nejdřív utáhne. Jsme domluvení, že kdyby něco, řeknu. Pak mi sváže ruce a já nereaguju, tedy mi je může utáhnout ještě víc. Za tu dobu už umím odhadnout, co mě bude a nebude táhnout. Nikdy nezapomenu na poprvé, kdy jsem měla ruce pak namodralé, protože mi je utáhl dost a skoro mi je umrtvil, takže mi bylo zle. Teď je to ale jiné. Mám nohy do tureckého sedu a dívám se dolů. Zkusím si promnout ruce a jinak nic nedělám.
„Tak a teď si to užiješ…” Ach jo, to mám za ty silonky. Už vím, co má v ruce, slyším to. Je to masážní hlavice. Přiloží mi ji na pravou bradavku a já nereaguji, mám ale pocit, že co nevidět dám nějak najevo, jak moc mě to dráždí. Pak mi ji dá na levou bradavku a mně se trochu zatřepe koleno, snad si toho nevšiml. Ne. Sjíždí mi hlavicí přes provaz dolů k pupíku a pak ještě hlouběji, až mi ji přitiskne na klitoris, chvilku ale počká, protože to čekám a až mi ochabne pozornost, tak mi to tam přiloží. Jo, to je celý on. Ještě mi k tomu opět dá ruku na ústa, takže se mi přes ni vydere zasténání takové, že se přiblíží hlavou, aby mě slyšel. Moc mě to dráždí, tak zasténám ještě jednou. Pak mi pustí pusu a zvrátí mě opatrně dozadu. Je to trochu nepohodlné, protože si ležím na rukách. Roztáhne mi nohy od sebe a já se ani nehnu. Přikládá hlavici opět na mušličku a já jí vycházím vstříc. Jde to na mě, ale on to pozná a hlavici odloží.
„Na břicho!” Jak to mám asi udělat? Jsem úplně nehybná vzrušením. Pomůže mi, přece jen, je to trochu obtížnější, když máte ruce pod sebou. Hlavici drží kousek ode mě. Slyším ji. Doufám, prosím ho v duchu, ať mi to s ní udělá. Nic se ale neděje, jen ten zvuk. Pak mi zvedne nohy, pokrčí mi je a opře si je o hruď. Hladí mi vnitřní stranu stehen, ale je to rukama. Jsem roztoužená, zhluboka dýchám a chci ho. Pak cítím, jak do mě zasouvá palec a zbývajícími prsty mi ji hladí. Zapřu se do něj a držím se, ruce zkroucené na zádech. Sténám a nechci, aby to skončilo. Cítím, jak se jeden jeho prst přesouvá k mému zadečku. Ano, je to druhá ruka. Opatrně si připraví můj zadeček a pak mi do něj zasune prst. Jezdí s ním v opačném směru a zase mě skoro přivede k orgasmu, ale k takovému, že kdyby nepřestal, tak se mu udělám přímo v rukách.
„To se ti líbí, co?” Asi si všiml, jak se roztékám. Něco zahuhlám, ale asi není spokojený, protože si mě chytne pevněji.
„Neslyším, co jsi říkala?” nahne se ke mně. Konečně se vzpamatuju natolik, abych odpověděla.
„Ano - Pane - líbí - se - mi - to!” musím odsekávat slova, protože mám hlavu v polštáři. Nedostatek vzduchu mě žene k rychlejšímu a hlubšímu lapání po dechu, cítím, jak brunátním v obličeji.
„A jak moc se ti to líbí?” schválně doráží a zpomaluje, protože ví, že to už mám jen krůček.
„Prosím - Pane - ”
„No tak, jak moc se ti to líbí?” zdůrazní poslední tři slova a zpomalí ještě víc.
„Tak - moc- abyste - byl - spokojen!” vychází ve mně v neravidelných intervalech a myslím, že ho to přesvědčilo, protože mě pustí. Slyším, jak něco vydá zvuk. Je to jakoby něco otevíral a pak vymačkával. Aha, to bude asi… A pak cítím na zadečku chladnou špičku něčeho umělého, podle tvrdosti to bude silikonová hračka. A asi i vím, kam půjde. Pomalu mi zasouvá kolíček dovnitř do zadečku. Ten mám ráda, není tak velký a navíc je roztomile růžový. Když je tak hluboko, že cítím zarážku, tak mě zatahá za provaz a dost se skrz to prohnu. Pak zase slyším zvuk hlavice, jak je stále blíž a blíž. Nakonec se dotkne a on mi s ní jezdí, kam dosáhne. Nohy mi tlačí od sebe tak, aby mě to nebolelo. Zapne lepší program a já už mám opravdu problém s dýcháním. Jednou rukou mě pohladí po vlasech a poslouchá, jak vrním a skučím rozkoší.
„Jsi tak nádherná,” změní najednou svůj tón.
„Děkuji - Pane,” vypravím ze sebe a silou vůle se snažím, abych ještě vydržela. Prosím, prosím, ať už to řekne, proč mi to dělá?! A řekne to vůbec? Někdy mi to nedovolí.
„Můžeš,” řekne rychle, protože vidí, v jakém jsem stavu, dovolí mi to. Stačí jen pár pohybů a mně se zdá, že jsem vybouchla. Jak to jen jde, zakloním hlavu a moje ústa jsou na chvilku natolik volná, aby se mohl ven prodrat hrdelní výkřik. Zhluboka dýchám a cítím, jak se mi stahují svaly. Lapám po dechu, abych poděkovala, ale on mi dá ruku na rameno. Nic tedy neříkám a nehýbu se, i když srdce mi zběsile buší. Neslyším už nic, jen ležím a můj dech se postupně uklidňuje. Vím, že se na mě dívá…

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on