Humbler CBTČekám se sklopenou hlavou. Mám na sobě jen přehoz, myslím, že z postele, nevím, protože mám pásku přes oči. V puse mám trochu vyschlo a přemýšlím. Vlastně ne, nepřemýšlím, Paní mi to zakázala. Pak si opakuju, co jí musím říkat, když na mě promluví a já zrovna nemám roubík.

Smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.

Už se těším, až jí to zase řeknu. Je mi trochu zima. Nadechnu se, vydechnu a pak nastražím uši. Slyším ji. Slyším svou Paní, jak se blíží chodbou a klapá podpatky. Třeba mi bude šlapat na koule! To bych si dal říct. Ještě pár kroků a rozrazí dveře a-
Dveře se opravdu rozrazí a pak už jen můžu domýšet, jak celý výjev vypadá - ona v nějakém krásném oblečku, něco v ruce a jsem zvědavý, co. Na vysokých podpatcích, na které se vždycky těším a mám moc rád když po mně opatrně šlape. Mám několik oblíbených věcí, ale tohle mám rád snad nejvíc. Představuju si její dlouhé vlasy, velmi často svázané do tuhého uzlu nebo do copu, s provokativním pohledem. Slyším její dech, jak nenápadně sténá a přemýšlím, jestli to jen tak dělá nebo jestli má opravdu něco, co ji vzrušuje. Možné je vše.
„A co zdravit?” ozve se přímo nade mnou a pak už jen cítím, jak ze mně sklouzne přehoz - podle všeho ho ze mě strhne a zahodí někam do rohu místnosti.
„Děkuji, má Paní, že jste-„
„Už je pozdě, rozkroč se!” zavelí a já se pokud možno rozkročím, jsem totiž na kolenách. To jsem si to dost pohnojil. Teď už jenom musím doufat, že to nebude moc bolet. Paní mě ale záhy kopne. A přímo do koulí! Zaslzí mi oči, zaúpím a musím to honem rozdýchat, protože vím, že to hned může přijít zas. A taky že jo. Dvakrát na to samé místo, to je mazec.

„Co že to máš říkat?” zeptá se jakoby mimochodem.
„Smysl mého života je Vám sloužit, má Paní,” zareaguju hned a mezi zuby drtím kletby.
„No, aspoň něco umíš,” směje se a pak na mě plivne. Cítím, jak se mi to roztéká po tváři.
„Děkuji má Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.”
„Správně,” a poodejde, cítím to. Co bude dál? Slyším nějaké dření něčeho o něco, možná otevírá šuplík. Pak se nic neděje a mě to začíná znervózňovat. Co asi chystá? Dělá mi to schválně, protože ví, co to se mnou dělá, když mě takhle napíná. Něco se mi začíná napínat, i když je to paradox, protože by mě to mělo bolet skrze rozdrcené koule. Pot mi začíná stékat po zádech, což se taky divím, protože v místnosti rozhodně vedro není. Pak mi sundá šátek z očí. Musím je mít zavřené, protože zaprvé nejsem zvyklý na světlo a bolelo by to a zadruhé to nemám povoleno.
„Budeš se dívat jen do země, rozumíš?”
„Ano Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní,” říkám už nevím po kolikáté a opatrně otevírám oči.
„No proto,” říká a když si mé oči přivyknou, vidím, jaké má krásné boty - rudé na podpatku, jak jsem čekal, barva mě ale příjemně překvapila. Když vidí, kam se jí dívám, tak vytáhne z místa za pasem rákosku. Poplácá, tedy, spíš mě praští koncem po koulích a rozhoupe je. Sakra, to tahá! Čekám, až se ustálí a ta chvíle je nekonečná. Měly by mi upadnout, to by pak nebylo tak hrozné, jako tohle.
„Děkuji Vám, má Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.” Koule mám v jednom ohni. Pak se to stane znovu a já tu rákosku proklínám. Přesto ale zase opakuji to, co před pár vteřinami, tentokrát rychleji.
„Děkuji Vám, má Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.”
„Už to neopakuj a mlč, dokud ti nedovolím mluvit, kdo to má furt poslouchat…“ řekne Paní naoko otráveně. Jsem tedy zticha, aby to nedopadlo ještě hůř. Třeba by mi je mohla dát do svěráku. Trochu se zachvěju a ona si toho bohužel všimne. Téměř vidím (i když se dívám do země), jak se rozpřáhne a pleskne mě rákoskou přes koule. Syknu a drtím mezi zuby vzdech, všechno se ve mně otřese.
„Jestli nebudu spokojená, budeš tady ještě pár dní, v zimě…“ Skloním hlavu a ani nedutám. Na to není co říct, navíc mám držet hubu. Nechci! Žíly mám naběhlé a úplně mi pulzuje. To se nedá vydržet, on mi snad vybuchne! Ona to ale nesmí vědět. A stejně si toho všimne. Pleskne mě zase přes koule a pak ještě přes žalud, který mám naběhlý. Je těžké se na ni nedívat, jak je u toho krásná. Dostanu přes ně ještě několikrát a pak Paní poodstoupí. Skláním hlavu ještě víc a pot pode mnou dělá loužičku.
„Skloň se, opři se o bradu!” přikáže a já se tak nějak nemotorně svalím na zem. Dostanu kopanec do zadku a ještě navíc do boku, což mě kupodivu bolí víc. Paní jen procedí mezi zuby: „To je strašné, ani si neumíš pořádně lehnout!” a kopne do mě znovu. Kopanec doprovází ještě švihnutí rákoskou přes půlky. Pak pro něco sáhne a já na to nevidím. Bouchne mě do nohou a ukáže mi tak, abych se rozkročil. Udělám to a pak už jen cítím, jak mi ho poutá a i s koulemi. Mám pocit, že mám nějaké něco na koulích, ale že to vede i k vnějším stranám stehen. Je to… Něco jako malý pranýřek nebo něco takového.
„Nohy k sobě!” zařve na mě, až se opravdu leknu. Přiletí další štípavý úder rákosky na můj, teď už rozhodně ne bílý zadek a já se honem smrsknu, až se skoro zase překulím. Je to přinejmenším nepříjemné, protože mi přijde, že se celou vahou opírám o oko. Když dám nohy k sobě, cítím, jak se mi koule trochu nalévají - nemají mezi stehny a pranýřkem moc místa. No teda! Toto jsme ještě nezkoušeli! Samá překvapení. A o to větší je, když se mi na koulích objeví něco chladivého. Je to asi to, co jsme kupovali tento týden v sexshopu. Chodím tam s Paní rád. Vzali jsme tam obvyklou tašku věcí, ale co se mi hodně líbilo, byla hračka z tvrzeného skla (nebo něčeho takového, moc jsem neposlouchal, spíš jsem se soustředil na tvar té hračky, vypadala jak rozevřený lístek). A toto když dáte do teplé nebo studené vody, tak se to buď ohřeje nebo ochladí. A právě tohle mám teď na koulích, které mi přijdou, že jsou už v posledním tažení, přesto je to příjemné. Paní mi tam ani nemusí dávat žádný gel. Jsem moc rád, že to nedala do horké, protože ona mi často a ráda dělá naschvály. Užívám si ten pocit a dýchám, všechno v klidu. Pak se to stane - na nateklých koulích ucítím něco jako hrot poté, co zmizí chladivý pocit. Ale co to může být? Pak mi to dojde - Paní se něčeho drží, podle toho, jak stojí. Asi se přidržuje, aby nespadla a podle všeho stojí na jedné noze. Takže to znamená, že ta druhá noha je…
„Nehýbej se!” přikáže mi a bouchne mě přes zadek rákoskou, jen to mlaskne. Potom se soustředí zpátky na moje koule a pranýřek. Snad mi je tím podpatkem nepropíchne, prosím… Zase si stoupne na obě nohy a chodí chviku kolem mě. Znervózňuje mě to, protože zase nevím, co se bude dít. V koulích mi pulzuje. Ach jo… Plesk! Dostanu přes ně rákoskou, až nadskočím.
„Co tu poskakuješ? Dovolila jsem to snad?” křikne na mě a dostanu další. Pak zase a znova. Zatínám zuby, nenápadně i pěsti a nevím, co mám dělat, abych nevzdychal nebo nezasténal. Strašně to bolí. Koule mám na maděru, ale asi bych radši umřel, než abych dal najevo slabost. Neodpovídám, protože nesmím. Paní praští rákoskou i do pranýřku. Vibrace, které to způsobí, mě hodně zabrní. Kdo toto vymyslel?
„No vidíš, jak ti to krásně jde… Ale dneska se mi neuděláš, ne ne ne…” řekne trochu škodolibě. Jak já to nesnáším! Ale tak, vydržím to, snad - ono jako sice mě jemné bouchání přes koule vzrušuje - viděl jsem to před chvílí - ale toto je trochu moc. Aspoň vím, kam až může Paní zajít. Kam chce a já to pro ni vydržím.
„Nechceš mi něco říct?” ptá se po delší odmlce, při které mě hladila přes koule rukou v rukavičce.
„Děkuji Vám, má Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.” Neodvážím se podívat dolů, ale Paní mi opatrně sundá pranýřek, který doufám hned tak nepoužije. Pak mě cvrnkne do nateklých koulí.
„Podívej se na mě,” řekne nečekaně. Zvednu k ní hlavu a klečím před ní na kolenách. „Takže?”
„Děkuji Vám, má Paní, smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.” Paní se usměje a já mám krásný pocit, i když ty koule budou ještě hodně bolet, přijde mi, že je mám jak kopačáky. Paní pak ukáže na lahvičku s chladivým gelem a opouští místnost.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on