BDSMPřehazuji si nohu přes nohu a beru skleničku červeného vína. V pokoji mám přítmí a světlo se mi odráží od latexových kozaček. Docela se nudím a tak hladím bičík, který mám připnutý za pasem. Druhou rukou si prohrábnu vlasy a dívám se na obraz, který visí naproti mě.

„Ach jo, co mám dělat…” přemítám nahlas, ale nikdo mi neodpovídá. Moje myšlenky se stočí k předchozímu dnu, který jsem trávila trochu netradičně. Tedy, pro mě to bylo dost tradiční a oblíbené, ale ze společenského hlediska by to bylo nepatřičné. Vždyť kde je normální si užívat s dvěma chlapy najednou? No, asi všude, ale nikde se o tom nemluví. Stejně jsou všichni prasáci a jen dělají že ne. A ti, co říkají, že ne, jsou největší prasata. Na co že jsem to myslela? Jo, aha…

„Ano Paní, ano,” skoro řve můj chlapeček.

„No to víš, že jo…” a kapu mu horký vosk na půlky. Vždycky se mi líbí, jak u toho skučí a cítím, jak mi vlhne klín. Donutila jsem ho, aby mi olízal boty a potom jsem mu strhla ty jeho chabé trenýrečky, rozpálila vosk a už to jelo. Myslím, že jsem mu to kápla i přímo na věneček. No, snad ho to hodně bolelo. Koneckonců, má to rád, jak mi přiznal hned na začátku, takže je to v pořádku. Můžu si s ním dělat co chci.

Dopiji skleničku vína a dívám se na dno. Trochu pohnu rukou a zamíchám zbytek, co zůstal na dně. Pak skleničku odložím, se opřu o opěradlo křesla a dám ruce do klína. Opírají se mi o nový a hezký podvazkový pás. Vlastně, celý obleček mám dneska nový. Krom latexových kozaček a pásu mám na sobě korzet, který se taky hezky leskne. Dál mám nárukávníky, černé nehty a taky moji oblíbenou stuhu, která tvoří docela zajímavý kontrast. Přemýšlím, že bych si šla pohrát se svými hračkami. Už jsem si den nehrála, tak proč ne. Zvednu se, upravím si korzet a pak jdu z pokoje pryč. Je mi trochu zima, tak se snažím si pohnout. Cestou nahlédnu do pokoje, kde jsem s ním byla včera a zase mě zaplaví vzpomínky.

 

„Jak se ti to líbí?” dorážím na něj a schválně mu to kápnu i na záda, kde jsem ho chvilku předtím zmasila páskem. Až si myslím, že se nebude moct tak týden narovnat.

„Je to krásné, má Paní,” úpí a trochu sebou škube. Nakapu mu ho tam ještě víc a pak, jakmile ztuhne, mu to škrábu svými docela dlouhými nehty.

„Opravdu?”

„Ano, Paní,” poslušn drží a je ohnutý nad kobercem.

„Tak si toho važ, protože je to na dlouhou dobu to poslední, co ti dělám…”

 

Lhala jsem mu - samozřejmě že se tam dnes vracím, to bych mu přece neudělala. Ale… Ještě je tu jedna důležitá věc. Honem vezmu telefon, který mám na stolku u dveří na chodbě a volám.

„Ano, takže za deset minut, jak jsme se domluvili…” a hovor ukončím. Málem bych zapoměla. Obléknu si kabát. Chlapeček musí ještě počkat. Mám pro něj víceméně překvapení. Chvilku čekám v předísni a pak někdo zazvoní. Musel to slyšet taky, doufám, že mu zvědavost nedá spát. Otevřu dveře a tam stojí moje velmi dobrá známá.

„Tak jsem tady, jak se daří? Poslouchá?”

„A jo, dá se říct, je ještě nezkušený, ale já ho to naučím… Takže do zítřka?”

„Ano, a klidně mu nalož, nějak zahálí a pořád má problém se sebeovládáním…”

„Takže se mu z tebe každou chvilku postaví?”

„Jo, tak nějak…” a směje se. Má dlouhý kabát, stejně jako já. Obejde svou dodávku, otevře zadní dveře a křikne: „Tak hybaj ven, dělej!”

„Ano Paní,” ozve se z auta a pak jde po mé příchodové cestičce muž v černém, který má pytel na hlavě. No, to se mi docela líbí.

„Tak dělej chcípáku!” křiknu na něj a on honem honem utíká, i když zakopává a už je vevnitř.

„Zítra ve tři jsem zpět, užij si to,” popřeje mi ještě známá, pak nasedne do auta a odjede. Vracím se do předsíně, sundám mu pytel a on se hned dívá na podlahu.

„Svleč mi kabát,” utrhnu se na něj.

„Ano Paní,” a hned mi ho úslužně sundává. Pak ho věší na věšák, co je na zdi.

„A poděkovat za to, že jsem to dovolila, neumíš?” plácnu ho po temeni.

„Promiňte Paní a děkuji,” poskočí mu hlava.

„To bylo za ten kabát, a co za pohlavek?” a dám mu ještě jeden. Dvakrát mi poděkuje.

„Dobře, tak teď běž dolů po schodech, jdu za tebou.”

„Ano Paní,” a jde dolů. Já jdu dva schody za ním. Docela se mi líbí, jak má hezký zadek, který se v tom černém oblečení hezky rýsuje. Hmmm….

Stojíme přede dveřmi do sklepení. No, sklepení, je to sklep, ale já to mu tak říkám. Tam mám svou hračku. Ano, tento chlap to není, ale ten, co tam setrvává, ano…

„Otevři dveře!” přikážu. Otevírá je, pouští mě dovnitř a dívá se do země jako správně vychovaný otrok. No, známá zase asi tak neměla pravdu, rozhodně mu nestojí, pokud se dobře dívám. Možná to platí jen pro ni. Což je správné, jinak b byl potrestán. On je potrestán i tak… Vejdu do své oblíbené místnosti. Rozsvítím tlumené světlo, které se ale přece jen trochu rozzáří, když svítí déle.

„Tak co?” dožaduji se a nový za mnou zavře dveře, postaví se ke zdi a nic neříká. Sklepení je zhruba dva a půl metru vysoké, takže je možná dobře, že moje hračka sedí na zemi. No, sedí - je tam zkroucený a kolem rukou a nohou má krásné okovy. Ty jsem mu uvázala sama, říkám si v duchu s jistou pýchou.

„Podej mi cigarety,” přikážu novému.

„Ano Paní, hned to bude,” řekne a honem se rozhlíží. Krabička s cigaretami je na komodě a je tam také zapalovač. Podá mi krabičku, já si nabídnu cigaretu a má v ruce i zapalovač. Potáhnu a pak vyfouknu kouř.

„Na zem, ať mám kam odklepnout popel…”

„Ano Paní,” řekne a schoulí se do klubíčka. Klepu na něj popel a pak se zaměřím na svou hračku. Dívá se na podlahu a já vidím, že se mu jeho ozdoby trochu zařezávají. No, možná mu to trochu povolím.

„Otevři pusu,” přikážu novému. Ten ji otevře a já si tam odklepnu popel.

„Děkuji Paní,” a zavře ji. Dám mu facku.

„Já řekla, ať to zavřeš?” a dám mu druhou.

„Ne Paní, neřekla, promiňte,” řekne a otevře pusu. Za chvilku ho začnou bolet panty. Soustředím se zase na svého. Má i pás cudnosti, jak já říkám, klícku na ptáka. Proto ho začnu vzrušovat - mačkám mu bradavky a on se pomalu kroutí. Vím, že mu to dělá moc dobře a on zas moc dobře ví, že se nemá co kroutit. Kdyby to nebylo proti pravidlům, tak bych o něj to cigáro típla, ale bohužel.

„Nekruť se, proboha, to jsi tak neschopný?” křiknu na něj a dál mačkám. Vidím, jak se mu to tam probouzí.

„Nebudu se kroutit, promiňte Paní,” říká a snaží se, ale moc mu to nejde. Sjedu mu na koule a mačkám mu je.

„Máš je nějak moc nalité, to je dobře,” řeknu a pak ho praštím bičíkem. Vykvikne, tak dostane ještě jednou, dvakrát, třikrát, až se přestává kroutit, protože ho stravuje stejnoměrná bolest. Slyším skřípat okovy.

„Co nesmíš?”

„Nesmím se udělat, má Paní,” odpovídá přidušeně, zatímco dostává bičíkem přes nalité koule. Se škodolibou radostí si uvědomím, že by se mu to asi stejně nepovedlo. Cha.

„Správně, tak se toho drž…” a dál mu mačkám koule, pak ho ale jemně šimrám, abych zas nebyla jen svině. Kroutí se, a tak zase dostane.

„Asi ti ty okovy nechám, moc ti to sluší…”

„Děkuji má Paní,” řekne a snaží se nějak poposednout. Už ho nechám a soustředím se na nového - toho si musím užít. Típnu o něj ledabyle, ale zato rychle cigáro, takže mu to neudělá nijak viditelnou stopu.

„Na zem ke zdi, vedle něj, dělej!”

„Ano Paní,” hned se tam přesune a čeká, co bude. Ze zásuvky vytáhnu další pár okovů a krásně mu je připnu.

„Netáhne tě to?”

„Ne, Paní, děkuji Vám,” říká zase úslužně a já se na ně na oba dívám, jak jim to sluší. Pak vezmu dvě černé pásky a jednomu a pak i druhému je zavážu kolem očí. Myslím, že tito dva ještě zažijí. Do té doby si ale asi dám pauzu, abych je nechala trochu vycukat. Odcházím ze sklepení a těším se, až se za nimi večer stavím.

erven murna - Rov slon
MyDreams VPS server
War Forum | Potápění | IT trička | Design Board | FastFood Recenze | Ultra-HD voyeurs porn | XXL Sex | Rychlá půjčka | Adult Hosting | Stavební dozor | Neko Porn Alexis Crystal | VPS servery | Hromadný email | Natáčení porna | Psycholog Praha | Azyl pro milence | Ubytování Klínovec | Strap-on