BDSM povídky
BDSM - Okovy
- Podrobnosti
- Zobrazení: 8092
Přehazuji si nohu přes nohu a beru skleničku červeného vína. V pokoji mám přítmí a světlo se mi odráží od latexových kozaček. Docela se nudím a tak hladím bičík, který mám připnutý za pasem. Druhou rukou si prohrábnu vlasy a dívám se na obraz, který visí naproti mě.
„Ach jo, co mám dělat…” přemítám nahlas, ale nikdo mi neodpovídá. Moje myšlenky se stočí k předchozímu dnu, který jsem trávila trochu netradičně. Tedy, pro mě to bylo dost tradiční a oblíbené, ale ze společenského hlediska by to bylo nepatřičné. Vždyť kde je normální si užívat s dvěma chlapy najednou? No, asi všude, ale nikde se o tom nemluví. Stejně jsou všichni prasáci a jen dělají že ne. A ti, co říkají, že ne, jsou největší prasata. Na co že jsem to myslela? Jo, aha…
„Ano Paní, ano,” skoro řve můj chlapeček.
„No to víš, že jo…” a kapu mu horký vosk na půlky. Vždycky se mi líbí, jak u toho skučí a cítím, jak mi vlhne klín. Donutila jsem ho, aby mi olízal boty a potom jsem mu strhla ty jeho chabé trenýrečky, rozpálila vosk a už to jelo. Myslím, že jsem mu to kápla i přímo na věneček. No, snad ho to hodně bolelo. Koneckonců, má to rád, jak mi přiznal hned na začátku, takže je to v pořádku. Můžu si s ním dělat co chci.
Dopiji skleničku vína a dívám se na dno. Trochu pohnu rukou a zamíchám zbytek, co zůstal na dně. Pak skleničku odložím, se opřu o opěradlo křesla a dám ruce do klína. Opírají se mi o nový a hezký podvazkový pás. Vlastně, celý obleček mám dneska nový. Krom latexových kozaček a pásu mám na sobě korzet, který se taky hezky leskne. Dál mám nárukávníky, černé nehty a taky moji oblíbenou stuhu, která tvoří docela zajímavý kontrast. Přemýšlím, že bych si šla pohrát se svými hračkami. Už jsem si den nehrála, tak proč ne. Zvednu se, upravím si korzet a pak jdu z pokoje pryč. Je mi trochu zima, tak se snažím si pohnout. Cestou nahlédnu do pokoje, kde jsem s ním byla včera a zase mě zaplaví vzpomínky.
Humbler BDSM - Překážka
- Podrobnosti
- Zobrazení: 7954
Čekám se sklopenou hlavou. Mám na sobě jen přehoz, myslím, že z postele, nevím, protože mám pásku přes oči. V puse mám trochu vyschlo a přemýšlím. Vlastně ne, nepřemýšlím, Paní mi to zakázala. Pak si opakuju, co jí musím říkat, když na mě promluví a já zrovna nemám roubík.
Smysl mého života je Vám sloužit, má Paní.
Už se těším, až jí to zase řeknu. Je mi trochu zima. Nadechnu se, vydechnu a pak nastražím uši. Slyším ji. Slyším svou Paní, jak se blíží chodbou a klapá podpatky. Třeba mi bude šlapat na koule! To bych si dal říct. Ještě pár kroků a rozrazí dveře a-
Dveře se opravdu rozrazí a pak už jen můžu domýšet, jak celý výjev vypadá - ona v nějakém krásném oblečku, něco v ruce a jsem zvědavý, co. Na vysokých podpatcích, na které se vždycky těším a mám moc rád když po mně opatrně šlape. Mám několik oblíbených věcí, ale tohle mám rád snad nejvíc. Představuju si její dlouhé vlasy, velmi často svázané do tuhého uzlu nebo do copu, s provokativním pohledem. Slyším její dech, jak nenápadně sténá a přemýšlím, jestli to jen tak dělá nebo jestli má opravdu něco, co ji vzrušuje. Možné je vše.
„A co zdravit?” ozve se přímo nade mnou a pak už jen cítím, jak ze mně sklouzne přehoz - podle všeho ho ze mě strhne a zahodí někam do rohu místnosti.
„Děkuji, má Paní, že jste-„
„Už je pozdě, rozkroč se!” zavelí a já se pokud možno rozkročím, jsem totiž na kolenách. To jsem si to dost pohnojil. Teď už jenom musím doufat, že to nebude moc bolet. Paní mě ale záhy kopne. A přímo do koulí! Zaslzí mi oči, zaúpím a musím to honem rozdýchat, protože vím, že to hned může přijít zas. A taky že jo. Dvakrát na to samé místo, to je mazec.
Bondage - Těžký večer
- Podrobnosti
- Zobrazení: 9713
Posledních pár hodin jsem strávila v trochu jiné poloze, než teď. Nechci si stěžovat, líbilo se mi to, i když mě trochu bolí zadek. Trávím další chvíle u svého Pána. On je to můj chlap, ale občas si takto hrajeme a co se mi líbí, tak že to je velmi spontánní.
Přicházím z práce a jsem hodně utahaná. Nepřeji si nic jiného, než skočit do postele. To ale ještě nevím, jakým způsobem v té posteli skončím. Otevírám dveře a hned mi přijde něco divného - není tam všechno jako obvykle. Na botníku mám vzkaz.
Vejdi.
Přečtu to, odhodím kabelku a nezouvám se - vím, co mě čeká, asi. Sotva vejdu a udělám pár kroků, tak se mi kolem očí udělá černo a ústa mám rázem zakryta. Škubnu sebou. Vím a těším se.
„Na kolena a nedívej se…” řekne a tlačí mě směrem dolů. Na jehlových podpatcích to není tak jednoduché, ale klekám a pokládám nohy tak, aby mi podpatky nevadily. Snažím se nerozedřít si kolena, to by mě moc nepochválil. Pořád mi drží ruku kolem úst. Druhou mi sjede na krk a sundá mi šátek, jehož jeden konec se mi houpe až u pupíku. Šátek letí na zem a ovíjí se mi kolem lýtek, cítím ho tam. Pak si hraje s lemem mé košile a přejíždí mi nehty po krku. Naskočí mi na něm husí kůže a trochu se prohnu. Vtom mě zatahá za vlasy, až sebou škubnu podruhé.
„Neumíš se ovládat?” a víc mě zatlačí dolů. Začíná mě to bolet. Nic neříkám, protože nemůžu. Pak mi pustí vlasy a trhne mi košilí. Trochu mi povolí knoflíčky. Kdyby se roztrhla košile, tak si to neumím ani představit. Pak zkouší znovu škrábat a už se ovládám, ale i tak mám co dělat.
BDSM - V podkrovním domě
- Podrobnosti
- Zobrazení: 10269
„Chceš jí dát co proto?” ptá se mě můj kolega z práce.
„Co je ti po tom…” odpovídám a dívám se na papíry, co mám před sebou. No jo, práce… A kolega, to je můj dobrý kamarád i v soukromém životě. Nejen kamarád, i můj kolega kamarád. Vysvětlím.
Mám velký barák, podkrovní se zahradou, hezky na konci slepé ulice, a dá se v něm dělat spousta věcí. Teď ale nechci, aby to znělo, jako že s ním něco mám, to ne, zas tak dobře na tom nejsme. To sice ne, ale spíš je to můj společník, když děláme jednu jistou věc… A večer tuto jistou věc jdeme dělat. Proto se mě ptal na to, jestli jí dám proto. Myslí moji subinu. A protože jí to nevadí, jde se na ni podívat i on a asi se dost těší - kdo by se taky netěšil. Možná mu i dovolím, aby si na ni sáhl. A možná taky ne.
„Ale no ták, nedělej krávu…” poplácá mě po zádech a odchází z mé kanceláře.
„Vole…” Hodím po něm pero a zasmějeme se. Ano, tady jsme kolegové, ale držíme si své malé tajemství. Proč by o něm měl někdo vědět. Stejně jsme profláknutí, že spíme každý týden s jinou modelkou. Jakožto šéfové modelingové agentury to máme prostě složité. V uvozovkách. Já si totiž tu svou držím pořád stejnou, zatímco kolega je tak trochu sukničkář. Trochu víc. Vstanu, jdu si pro pero, které jsem po něm předtím hodil a pak si zase sednu, abych vyřídil nějaké pracovní záležitosti. Nakonec vytáhnu soukromý notebook a napíšu jeden dost důležitý email. Své subině.
Zdravím tě.
Přijedeš večer ke mně, budeme mít návštěvu.
Odesílám a pak se zase věnuju práci. Nečekám, že mi odpoví, je to pro ni přímý příkaz a neřešíme to.
Spanking - Na zahrádce
- Podrobnosti
- Zobrazení: 11613
Miluji, když se můžu uvolnit. No, teď to tam moc není, protože momentálně jsem spoutaná a stojím u nějakého dřevěného plotu, nechopná pohybu. Vnímám jen tlak, který cítím na prsou a taky na zádech - jsem totiž připoutaná k železné tyči, tak mě to docela studí. Jsem naboso, takže mě vlastně studí i nohy - stojím na nějaké trávě. Za mnou trčí listnatý keř, který mě škrábe do zadku a celkově mi je zima, protože stojí nahá. Teplo zrovna není, je začátek jara, tak si to asi umíte představit. Jak jsem se do této situace dostala?
Můj Pán mi dnes zavolal a ani se neptal, jestli mám čas, protože já ho mám přece vždycky. Musím ho mít.
„Přijedeš ke mně, je to jasné?”
„Ano, Pane,” odpovídám a mám napůl svlečený svetřík - zrovna jsem dorazila z města, ale jakmile zavolal, hned jsem to zvedla a čekám, co bude dál.
„Nemusíš si s tím dělat starosti, pošlu pro tebe auto a pojedeme za město. Je to jasné?”
„Ano, Pane.”
„Dobře, tak za hodinu ať si připravená. Na celý víkend.” A to bylo vše, víc mi k tomu neřekl. Nemusel. Vím totiž zhruba, co se bude dít - má chatu zkombinovanou s letním sídlem a docela se mi tam líbí, protože tam vždycky dostanu, co chci. A on taky. Jé, co já tam už zažila… Zasním se a po chvilce si uvědomím, že stojím jak ťulpas uprostřed předsíně s napůl svlečeným bílým moherovým svetříkem. Nejradši bych si ho nechala, ale je trošku propocený. No nevadí, zaprvé mám jich ještě několik a zadruhé ho na sobě stejně nebudu mít dlouho. Honem si skočím do sprchy, aby to nějak vypadalo. Pak vylezu a jdu nahoru do pokoje, kde si stoupnu ke skříni a otevřu ji. Mám v ní oblečení do komínků, protože naposledy jsem dostala přes zadek za to, že jedno tričko bylo trošku nakřivo. Ano, dodnes si na to vzpomenu, když si sednu. Prohlížím si komínky a pak si vezmu zelený svetřík se šňůrkou ve výstřihu. Kalhoty si taky vyměním - vezmu si černé trubkové kalhoty a abych nebyla skoro nahá, tak ještě pod svetřík dlouhé černé triko. Můj Pán má rád jednoduchost. Obleču si to za převlékací stěnou a pak na sebe kouknu do zrcadla. Jo, vypadám asi dobře. Pak jdu zpět do koupelny, kde si zkontroluji make-up a nakonec se učešu - vyčešu si vlasy do výšky a pak si udělám culík. To se mu taky líbí. A abych nezapomněla - ze skříňky nad umyvadlem vytáhnu řetízek s přívěskem, který mi dal a který si beru pokaždé, když jsem s ním. Vracím se do předsíně a zavadím pohledem o velké zrcadlo, co mám v předsíni, a koukám na sebe. A jo, jde to. Tedy, pro mě to jde, Pán mi buď řekne, že vypadám jak šlapka nebo mě naopak pochválí a já doufám, že to bude to druhé. Ještě si otevřu moji chloubu - velkou skříň s botami, co mám na chodbě. Jo, za ta léta jsem nasbírala hodně párů, navíc pár jsem jich dostala od Pána. Má rád vysoké podpatky. Uvidíme, třeba je ani nebudu potřebovat, ale jak se říká - kdo chce žít na vysoké noze, musí si dát vysoké podpatky, proto si dávám své krásné naleštěné na deseticentimetrovém podpatku. Jo, ty jsou moje! Zhodnotím svůj závěrečný vzhled v zrcadle. Jo, to je přesně ono… Sedám si na botník a čekám, zjišťuji ale, že mi i těchto pár úkonů zabralo docela dost času. No, nevadí, aspoň mi to rychle uteklo. Šla bych i na zahradu, ale sousedka by zas čuměla, proč jsem jako tak pozdě večer, v pět odpoledne, oblečená, jako bych někam šla, vždyť přece mám sedět doma, dokud se nevdám a pak být dál doma, protože se mám starat o chlapa. Jo, kdyby paní Novotná věděla, co dělám ve svém volném čase, tak by ji asi trefil šlak… Pousměju se a dívám se na své jako vždy upravené nehty a přemýšlím, co si na mě zase nachystal.
Milking Table - Ještě trošku!
- Podrobnosti
- Zobrazení: 10276
S pozdviženým obočím se dívám na ty svoje, jak to říct… Asi chlapy. Zatím mi toho moc nepředvedli. Nejdřív jsem chtěla jen jednoho, tedy toho svého, kterého už mám delší dobu. Pak jsme si řekli, proč nepřizvat někoho dalšího, koneckonců, stoly máme dva a ten můj první otrok do toho vlastně nemá co kecat. No a teď tu klečí, oba v latexu, ruce stažené páskou a dívají se na stěnu, každý na jednu. V latexu jim to sluší, jsou takový hezky černě lesklí. Jediné, co nemají pokryté tímto mým oblíbeným oblečením, je klín, ruce a hlava - mají pouze kuličkové roubíky. A jsou oba moji. Obrátím se k nim zády a jdu ke stolečku. Vezmu si tam malé nádobičky a položím jednu na první stůl a druhou na druhý.
Dominantní kamarádka
- Podrobnosti
- Zobrazení: 10105
Monika se seznámila s Petrou ve fitku. Chodily spolu na trampolíny. Po cvičení si povídaly a skvěle si rozuměly, i když je mezi nimi věkový rozdíl. Monice je 21, zatímco Petře 30. Rozebíraly spolu typická dívčí témata a samozřejmě i chlapy. Nebály se spolu mluvit i o sexu. Povídaly si příběhy, co všechno zažily. Petra se zmínila, že si to vždycky chtěla rozdat s holkou. Dodala, že už je smířena s tím, že k tomu nikdy nedojde. O tomhle Monika nikdy nepřemýšlela. Možná by to zkusila, ale jedině s Petrou. Je jí strašně sympatická.
Monika se usmála: „Ale mě bys nestíhala.“
„Myslíš, že ne? Mám dost síly“ Odpověděla Petra.
Petra věděla, že by byla zábava to zkusit právě s Monikou. Netrvalo dlouho a Petra pozvala Moniku k sobě do bytu. Ta přijala pozvání na dobrou kávu.
Při kávě Petra navázala na nedávnou debatu, že ve třiceti má dost síly a začala provokovat Moniku. Ta drze odpověděla, že by Petru klidně přeprala. Petra je dominantní a takové odmlouvání ji ještě víc vzrušuje. Tak schválně, zápas rozhodne. Odsunuly stůl, udělaly si trochu místa. Ve spodním prádle si klekly na zem. Ta, která skončí na lopatkách, prohrála. Holky jsou evidentně pro každou špatnost.
Hned se na sebe vrhly a zaklesly se v objetí. Petra se vykroutila v pase a položila mladou Moniku na zem. Přehodila přes ni nohu a okamžitě si na ni lehla. Chytla jí ruky a přitiskla prsa na prsa. „Tak a mám tě.“ Jak ji tak Petra drží pod sebou, neodolá a políbí ji. Submisivní Monika se ani nebrání, líbání si užívá. Petra začíná vrtět zadkem a své dominantní choutky neovládne. Okamžitě popadne pohozené tričko, kterým přiváže Monice ruky k radiátoru. Monika se nevěřícně dívá na Petru, co jí to popadlo. Chce se zvednout, ale nemůže. Je překvapená co se to děje. Následuje vášnivá líbačka. Holky neskrývají své vzrušení.
Petra otevře skříň, ve které se válí umělý připínací penis. Monika nevěří svým očím, jaké hračky má její kamarádka doma. Spoutaná jako otrok čeká, co se bude dít. Petra s umělým penisem mezi nohama stojí nad Monikou a v ruce drží opasek. Nečekaně švihne svou otrokyni přes nohy. Tohle už je trochu moc. Monika zvedne nohu a snaží se bránit. Ale dostává další rány. Jakmile se otočí na břicho, Petra na ni okamžitě skočí a klekne jí na stehna. Teď je Monika absolutně znehybněná. Dostává další rány na zadek. Takhle bezmocná snad ještě nikdy nebyla. Petra odhodí opasek, skloní se nad Moniku a chytne jí za vlasy. „Teď už mi neutečeš, potvůrko. Mám tě totálně pod kontrolou.“
BDSM - Školačka
- Podrobnosti
- Zobrazení: 11750
Ráno v pondělí o půl sedmé zazvonil budík. Pootevřela jsem jedno oko a převalila se na bok, abych vypnula neustávající křik budíku. Už je to zase tady, pomyslela jsem si a přetáhla si peřinu přes hlavu. Nejradši bych ležela v posteli celý den a nikam nechodila, ale musím. Je totiž škola a dnes píšeme písemku z matematiky. Já se zase moc nepřipravila. Kdo by se taky o víkendu učil. Neochotně jsem vylezla z postela a namířila si to ještě se skoro zavřenýma očima do koupelny. V mžiku jsem se umyla, nasnídala, namalovala se a zapletla si vlasy do dvou copů. Oblékla jsem si svoji oblíbenou růžovou krátkou sukni do pasu a bílé tílko. Dnes bude určitě krásně, vyšla jsem ze dveří do květnového rána, slunce mě začalo hřát na holé ruce. Cestou do školy jsem si listovala v sešitu matiky, nechápu, co ten náš třídní po nás chce za výkony v prvním ročníku na střední škole, zavrtěla jsem hlavou.
BDSM - Světla, kamera, akce!
- Podrobnosti
- Zobrazení: 9603
Scházím dlouhými schody ke dveřím, které na sobě nemají žádný nápis a vedou do suterénních místností. Stojí tam pouze chlap jak hora a měří si mě pohledem.
„Kampak?”
„Na diskotéku,” říkám se smíchem a on mě pozná. Byl tehdy na castingu, taky tam hlídal.
„Dobře, tak běž,” otevře dveř a pustí mě do tmavé chodby, která je osvětlena jen sem tam. Rychle procházím a začíná se mě zmocňovat nervozita. Jsem zvědavá, jaké to bude. Četla jsem scénář a neměl by to být nějaký extrém, jen mě prostě svážou. Podepsala jsem dotazník, kde byly i horší věci. Nesmím to pokazit. Zastavím se, opřu se o zeď a zhluboka dýchám. Podívám se na ruce, které se třesou. Ještě se párkrát nadechnu a pak jdu zase dál. Dorazím ke dveřím, kde je cedulka Šatna a vstoupím.
„No ahój, to je dost!” pozdraví mě kluk, který mě najímal. Nevím, jestli mu říkat agent, ale asi ano. Tedy je to můj Agent.
„Ahoj, promiň, nemohla jsem to nějak, to…”
„Najít?” usmívá se. „A co jinak, pohoda? Strach? Ne?” chrlí na mě.
„No, tak jsi tu dlouho, tak to asi znáš, jak mi přibližně je.”
„No mohl bych si tipnout… Ale neboj, to bude ok, dělej jen to, co je ve scénáři, zbytek udělá Radim, je to moc hodný kluk.” Moc hodný kluk, který mě spoutá tak, že se z toho nedostanu ani nůžkami, myslím si v duchu vtipně. „Tady máš župan. Ve scénáři nemáš mít na sobě nic, tak se prosím do ničeho jiného, než do tohohle neoblékej, ať nás to pak nezdržuje, jo? Za chvilku přijde maskérka, aby tě nalíčila. A neboj se, kdyžtak se to prostě natočí znova, ale bylo by dobré, kdyby to bylo napoprvé,” dodá ještě a pořád se usmívá. No jo, mu se to řekne.
„Dobře, tak já to nějak dám, co nejlíp.”
BDSM - Poprvé
- Podrobnosti
- Zobrazení: 9837
Krásně osvětlená místnost, pohled na velkou postel s kovovým čelem, vedle pár kuriozit, které do běžné ložnice nepatří. Možná to bude tím, že to není obyčejná ložnice. V rohu je namačkáno pár židliček a na jedné sedí chlap s kšiltovkou. Náš pan režisér. Žvýká žvýkačku tak rychle, že se divím, že se ještě nekousl.
„Už by tady měla být…” říká a jde vidět, že ho to štve.
„V pohodě, přijde, už je vedle a chystá se,” odpovídám a podívám se na hodinky. Teda, doufám v to, jinak ji asi zabiju. Kameraman se tváří otráveně, asi by šel nejradši na cigáro. Mladá je určitě nervózní, jinak by jí to tak netrvalo. No co, je to poprvé, tak se není čemu divit, jestli si ale nešvihne a nebude tu do pěti minut, tak si myslím, že to bude její první a poslední natáčení, jestli na něj vůbec dojde. Nemá moc práce, jen si dát minikošili a přijít. Žádné spodní prádlo, nic jiného. Holky ji už nalíčily, takže podle mě je spíš jen nervózní. Režisér na mě kývne, takže se zvednu a vyjdu ven. Projdu chodbu a vcházím do šatny.
„Tak kde to vázne?” zeptám se ani ne naštvaně, ale ani ne klidně. Mladá se lekne a spadne stojan s oblečením a na zemi zarachotí i nějaká ta hračka, která byla na stolku.
„Už to bude,” zakoktá a začne sbírat věci, které spadly.
„Na to teď kašli, musíš na plac, jinak tě režisér roztrhne,” říkám vážně. „A mě taky,” dodám.
„Jo, už jdu,” řekne o něco důrazněji a jde ke mně. Projde a jde naboso přes chodbu. Je malá, drobná, ale dudy má dobré, vybral jsem ideální holku. Vydám se rychle za ní a už z ní vidím jen rozmazaný flek, který zatáčí do dveří.
BDSM - Kolíčky
- Podrobnosti
- Zobrazení: 10470
„Jsi připravená?” slyším jako z velké dálky. Jsem nervózní a to se mi moc nepodobá. Možná je to tím, že zkouším úplně něco nového. I když - kolik já toho zkusila? Jsem ještě takové malé nezkušené kuřátko. Alespoň oproti mému Pánovi. Ten si ale přál přesně takovou, jako jsem já, prý proto, aby si mě vycvičil k obrazu svému. Nezbývalo mi, než souhlasit - vždy jsem to chtěla, ale nikdy se nenašel nikdo, komu bych to dovedla dostatečně vysvětlit, že jsem prostě trochu jiná. A zjišťuji, že když už jsem konečně zasvěcena do tohoto světa, tak že toho moc nevím a neumím. Takže jsem jako mezi dvěma světy…
„Hej, posloucháš mě?” dloubne do mě káravě Pán. Hned se vrátím do přítomnosti, ve které se nacházím v podkrovní místnosti, uvázaná na obojku za vodítko k trámu. Je tu příjemně teplo a za chvíli mi asi bude pořádné horko.
„Ano Pane, poslouchám Vás,” rychle odpovím a dívám se nahoru. Cvrnkne mě do odhalené bradavky. Štípne mě to.
„Kam se máš dívat? Jak jsem to říkal?” dožaduje se.
„Mám se dívat dolů, Pane.”
„A díváš se? Hm?”
„Nedívala jsem se Pane, promiňte.” Snad mi to odpustí.
Shibari - Před objektivem
- Podrobnosti
- Zobrazení: 9739
Čekám, až přijdou. Leštím objektiv hadříkem a rozhlížím se po ateliéru, jestli je všechno nachystáno. Tlumené světlo, reflektory otočeny k šedé stěně - tu pak vyměním za červenou, až mi klient řekne, bílá kožešina. Po stěnách mám fotky krajinek, portréty, ale také zvířata. Ovšem mám i jiné snímky, resp. je mají klienti, kteří za mnou chodí se speciálními přáními. Ty fotky mi ze zjevných důvodů nezůstávají, ale… rád fotím takové věci. Můj pohled padne na dvě skoby, které jsou přibité ke stropu a hned si představuji, jak to bude za chviličku vypadat. Za ty roky jsem zjistil, že vyfotím opravdu cokoliv. A jsem za to rád, protože se setkám se spoustou zajímavých lidí. Dnes to však bude unikátní - s klientem jsme se totiž tak trošku domluvili a jsem si jistý, že to nebude žádný problém, udělat to, co si zaplatil. Sestavuji stativ a dávám ho kousek od reflektorů.
Klepání na dveře. To musí být oni! Nechám stativ stativem a jdu ke dveřím. Otevřu a za nimi stojí můj klient. No, on je to vlastně můj kamarád, ale dneska tu je za jediným účelem. Má své oblíbené černé oblečení a sluneční brýle, které hned sundává.
„Ahoj!” pozdraví mě a podá mi ruku.
BDSM - Upírání
- Podrobnosti
- Zobrazení: 10244
Tma a ticho. Ležím na něčem studeném, klapky na očích, maska zapnutá, nemůžu moc dobře dýchat. V klidu a nehybnosti mě nedrží pouta, ale příkaz Madam Dory, který jsem dostal. no, už ani nevím, jak dlouho to je…
Ani se nepohneš.
To mi bohatě stačí. Madam Dora je pryč a já jí dokazuji, že i když mě všechno bolí a chce se mi strašně moc na záchod, tak že to vydržím. Její jemný, avšak účinný hlas, který mi neustále zní v hlavě, mě nutí k poslušnosti. Chci ji poslouchat, uctívám ji, je to moje bohyně. Bohyně bolesti, rozkoše a ta, po které toužím, avšak jen ve svých snech, protože jsem jen hloupý otrok. Své tělo teď vnímám dost intenzivně - mám otlačená záda, ruce mě bolí z toho, jak je mám neustále u těla a neodvažuji se pohnout, v nohách mi už několikrát škublo, jak tělo podvědomě zjišťovalo, kde mi končí. Dýchá se mi hůře, protože mám tu pitomou masku. Madam Dora ji má moc ráda - vždycky mi tak může ukázat, co jsem to za póvl bez vlastní tváře a jak lehce mnou může manipulovat. Ústa mám zapnutá a nosní průduchy nejsou moc velké, takže až zase Madam Dora přijde, vím, jak moc budu mít ztížené dýchání, protože už jen samotná její přítomnost mě totálně zničí. A co teprve to, co mi bude dělat… Doufám ale, že dneska bude sama a že nebudu muset obskakovat nějakou její kamarádku. Sice dělám vše, co mi poručí a rád, ale jsem s ní radši sám, protože to je na mě přece jen trochu hodná, pokud to lze o ní v této situaci říct… Minule jsem musel klečet, a to bylo teprve nepříjemné, ne, jak tohle. Nepatrně se zavrtím.
BDSM - Ze všech stran
- Podrobnosti
- Zobrazení: 12787
Místností se nese její sténání, promíchané s tlumenou hudbou. Rozhlížím se kolem. Mám tyto akce rád. Vždycky se tu potkám s kamarády, seznámím se s novými, vyvedu subinku na vodítku ven, aby taky trochu byla ve společnosti… Když se teď na ni tak dívám, tak si říkám, že jsem si ji hodně dobře vychoval…
“A co je tvojí povinností?” ptal jsem se jí a přitáhnul si ji za řetěz, na který ji vždycky beru do společnosti. Škublo to s ní, je totiž droboučká. Vlasy má dlouhé, černé jako uhel a splétá si je kvůli mně do copu, abych to neměl tak těžké, když se rozhodnu ji za ně tahat.
“Budu se chovat, jak se sluší a patří, můj Pane,” odpověděla pokorně a polohlasně. Snažila se držet rovnováhu a myslím, že jí bylo i docela vedro - měla na sobě latexový oblek, který má jen průstřih v klíně, na zadečku a na bradavkách, vše však jde zapnout.
“Správně. Tak se snaž, ať jsem spokojený,” šeptal jsem jí do ucha a pak jsem jí naznačil, aby si zamotala cop co nejvíce k hlavě. Potom jsem jí podal pudr a latexovou masku černé barvy, stejně jako zbytek jejího obleku. Pomalu a opatrně, aby masku nepoškodila, do ní vklepala pudr a pak si ji nasadila. Měla v tom být celý večer, přesně jak jsem jí poručil.
“Sluší ti to,” řekl jsem a poodstoupil, abych na ni více viděl. Rty měla na zip, dírky na dýchání pro nos a také na oči. Dívala se dolů na podlahu, k mým nohám. Pamatuji si její vůni, která se spojila s gumovým pachem. Tu kombinaci na ní zbožňuji.
Strana 1 z 4
- Začátek
- Předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- Následující
- Konec
